Publius News
Pátek 18. října 2019

Glosy

9/11/2001

★ 13.09.2018 ★ rubrika: Glosy

„Tak nám zabili Ferdinanda…“

Jistěže bych před 17 lety tohle motto nepoužil, a to z podobných důvodů, z jakých tuto legendární větu posluchovačky paní Mullerové téměř určitě nepoužil Jaroslav Hašek v roce 1914. Prostě mě nenapadlo a napadnout nemohlo, jak dalekosáhlé důsledky může mít to „zabití Ferdinanda“ pro další vývoj lidstva. Mrazilo mě toho 11. září 2001, podobně jako mě mrazilo 21. srpna 1968 a pravděpodobně i Haška v tom červnu 1914. Že se stalo něco velkého a zásadního, to bylo jasné, ale „co“ se v těchto osudových datech skutečně stalo, „proč“ se to stalo a hlavně, „jak“ se bude dosavadní svět poté vyvíjet dále, to mnohonásobně převyšovalo představivost kohokoliv, ať tehdy říkal, myslel si, nebo dělal cokoliv…

Jako oběť klasické „blbosti“ – míněno v antickém slova smyslu -, ergo karteziánského kritického myšlení, navíc matematik, trpím jednou profesionální, nejspíš však vrozenou „úchylkou“. Poměrně rychle zaznamenám nějaké logické nesrovnalosti v podstatě v jakémkoliv procesu – mám samozřejmě na mysli zejména ty procesy, které se dějí v rámci lidské společnosti (případně v kompikovaných informačních, zejména počítačových systémech, což sem ale nepatří). A to od procesů každodeních osobně se člověka dotýkajících, až po ty jejich povahou, řekněme, celospolečenské, tedy ty na národní, civilizační i globální úrovni. Určitě je všem známý takový ten varovný instinkt, „pozor, tady něco nesedí, lidově řečeno, smrdí“. Aby bylo jasno. Mluvím o principu „červená kontrolka“, nikoliv o tom, že je něco hned od počátku křišťálově jasné, člověk to umí hned pojmenaovat a okamžitě má i řešení. To ponechávám hrdinům akčních hlouposti, které se na současné lidstvo sypou ze všech stran, zejména prostřednictvím audiovizuálních a komunikačních médií. Avšak i tyto na hlavu padlé seriály, které jsou bez moderních supermanů a video triků téměř nemyslitelné, hrají silnou, ne-li podstatnou roli v tom, o čem píši a hodlám psát i nadále.

In medias res. Provést synchronizovaný únos čtyř letadel s cílem zasáhnout citlivé a symbolické cíle v USA, tehdy jediné světové supervelmoci, na tyto cíle zaútočit formou sebevražedných útoků pilotovaných únosci bez jakýchkoliv praktických zkušeností s obřími dopravními stroji (kurs létání vás s Boeingem 767 prostě takto létat nenaučí ani náhodou), a to bez naváděcích navigačních prků (radiomajáků, atd.) během jedné hodiny tyto od sebe i velmi vzdálené cíle (vyjma jednoho – zřejmě Bílého domu) zasáhnout, s téměř chirurgickou přesností? Takovouto hloupost by si před 11. září netroufl natočit ani ten nejpitomější režisér z Hollywoodu. Ano, druhý muž Al-Kaidy Ajmán Závahrí je bezesporu génius, pokud to vymyslel, ale realizovat to, to je něco úplně jiného (i když to v principu za „jistých“ okolností jde)! To byla první „červená kontrolka“. Dodnes nezměnila barvu – ne, něco tu nehraje. Nejsem samozřejmě žádný spiklenecký teoretik, jen to můj mozek není schopen přijmout. Dva zasažené cíle se navíc s ohromující přesností složily jako domečky z karet do půdorysu základů – při jejich výšce zázrak – a třetí mrakodrap se nezasažen (!) složil stejným způsobem. Třetí letadlo pak zasáhlo Pentagon, obkroužený několika věnci podzemních obranných raketových systémů, které „jaksi“ zaspaly (v armádě USA věc naprosto nebývalá až vyloučená, elektrickým křeslem pro celý Sbor náčelníků štábů zavánějící).

Rozhodně nezpochybňuji hrdinství cestujících čtvrtého stroje, kteří údajně způsobili jeho pád bojem s únosci na palubě. Kvalitní scénář, kdyby… Ten stroj mířil na místo nejdůležitější – na Bílý dům (WH), sídlo prezidentů. Základní povinností příslušných leteckých sil (v neustálé pohotovosti) je zabránit útoku na WH všemi prostředky. Připadá mi téměř vyloučené, že by dvě F-16, které se v okolí onoho letadla údajně vyskytovaly, těchto prostředků nepoužily, při tak jasné trajektorii jeho letu. Jistě, na palubě byli civilisté, ale někdy tato klíčová rozhodnutí bývají strašlivá – plyne to z jejich povahy. Navíc únosci, kteří se určitě zabarikádovali v pilotním kokpitu boeingu, nemohli být snadným cílem pro sebeodhodlanější skupinu sebestatečnějších amatérů. Tedy další rozpor a podobně silný.

Následující události se vrší jedna na druhou a rozpor s realitou narůstá s raketovou rychlostí. Především byl zahájen mohutný úder ozbrojených sil USA na Afgánistán – tam se údajně skrýval pod ochranou Talibánu vůdce teroristů, kteří měli dotyčný útok podniknout – jako odplata (při poněkud sporné aplikaci čl. 5 Washingtonské smlouvy dokonce i celého NATO s posvěcením RB OSN) za útok na USA. Je velmi zajímavé, že teroristická organizace Al-Kajda na počátku spojistost s teroristickým útokem ústy jejího vůdce Usámy bin Ládina popřela (ač před tím se vždy po teroristicku chvástala každou „hloupostí“), aby se k němu vzápětí hrdě přihlásila (i když zase nepřímo). Útok na Afgánistán – jedna z největších strategických pitomostí, kterou si lze představit, stačí se zeptat každého britského důstojníka; Britové se marně snažili ovládnout toto hornaté místo, kde v každém údolí vládne někdo jiný, snad 100 let. Potom atentát na veškerou logiku – útok na Irák, kde prý Sadám Hussejn měl ukryty zbraně hromadného ničení (chemické). Bylo mi až líto Colina Powella (Bushova ministra obrany), kterého jsem měl jako vojáka docela rád, když „přesvědčivě“ dokazoval RB OSN, že v Iráku ty zbraně jsou. Útok na Írák, který s útokem na „dvojčata“ nemohl mít nic společného (Sadám a Usáma spojenci? – vyloučeno!). Zabití Sadáma, rozstřílený Irák, kde se od té doby dodnes bojuje, destabilizovaný Střední východ a dlouhá sekvence logických, ale smrtících a západní civilizaci (zejména Evropu) ohrožujících událostí.

Jen některé. Vznik ISIS a ISIL (islámské státy iniciované zbytky Saddámových Elitních gard), teroristické útoky v Evropě, válka v Sýrii, nepovedené Arabské jaro, masová migrace do Evropy – mezitím zastřelení Usámy, který byl už dávno mimo jakékoliv vlivové struktury („roztomilý“ médii oslavovaný přímý přenos nepříliš povedeného zásahu jinak vždy bezchybných SEALS do Bílého domu, aby „hrdina“ Obama mohl na tuto šarádu prezidentsky dohlížet), atd. Samozřejmě včetně logického nástupu dalších dvou supervelmocí (Čína, Rusko), kterým se toto globální „blbnutí“ vůbec nelíbí.

Vůbec se zdá, že se celá situace „soudruhům“ totálně vymkla z rukou. Stává se tak vždy, když si někdo „pohrává“ se společenskými jevy. Je tam přímá úměra – čím mohutnější je společnost, s níž si dotyčný „hraje“, tím horší následky pro hráče, ale především pro „hřiště“ – tedy společnost. Nic z toho, o čem zde pochybuji, samozřejmě nelze dokázat, ale ani vyvrátit. Jen v těch sedmnácti letech vidím nelogičnosti (zdaleka nejen ty zde uvedené), které mohou vést k hypotéze, že cílem všeho bylo se pokusit nastolit nějaký jiný světový pořádek („new worlorder“), přičemž výsledkem je obrovský světový nepořádek („new world disorder“), před nímž před více než 20 lety varovali někteří britští poslanci – za Konzervativní stranu, pochopitelně (má osobní zkušenost – cituji doslova). A hypotézu lze spolehlivě pouze vyvrátit (modální logika), což se nikomu za posledních 17 let nepovedlo…


sdílet sdílet sdílet sdílet