Bipartisan

Určitě se nejedná o nějaké „partyzány“. Je to anglosaské označení politického systému dvou politických stran. Jedna z nich preferuje individualitu, tvořivost, omezuje státní zásahy do osobního i podnikatelského života, prosazuje minimalizaci daní, logicky je stranou těch majetnějších (Conservatives v UK, Republicans v USA). Druhá pak preferuje více státních zásahů, zajímá se především o ty, kteří jsou zaměstnanci, má tendenci k přerozdělování daní (jejich zvyšování), více se „stará“ o společnost jako celek (Labourists v UK, Democrats v USA). Obojí má svou logiku, obojí je společensky přijatelné. Zásadním znakem je to, že žádná z těchto stran nemá za cíl destrukci systému, každá z nich je postavena na důsledně demokratických principech.

Proč vynechávám kontinentální Evropu? Protože zde došlo k nežádoucímu promíchání obou principů z nichž každý se vydává za ten „jiný“, a naopak. Ať se tomu říká, jak chce (neomarxismus, eurobolševismus, atd.), je to špatné a škodlivé. V ČR by z tohoto hlediska měly smysl pouze dvě strany. ČSSD jako ta levicová část politického spektra a ODS, jako reprezentace části pravicové. Vše ostatní může být pouhým doplňkem tohoto dělení. Kdysi, v dobách opovrhované „opoziční smlouvy“ existovala tendence toto „dvojstranictví“ zvýhodnit i volebně. To se však setkalo s úspěšnýcmi námitkami u Ústavního soudu.

Tedy základ tohoto „bipartisan“ systému zde máme. To, co nemáme, je věrohodná reprezentace těchto směrů na obou stranách politického spektra. Nehledejme tedy nic nového, žádnou „třetí“ cestu a zamysleme se nad tím, proč tomu tak je? Jinými slovy, donuťme stávající základní politické strany (ČSSD a ODS), aby se začaly chovat tak, jak jim přísluší. A především, aby hledaly společný „národní zájem“ občanů České republiky a nenechaly to na skupinách politických podvodníků a hochštaplerů, jak se děje dnes.