Publius News
Čtvrtek 27. června 2019

Glosy

Červenec šestý, léta Páně 2017

★ 06.07.2017 ★ rubrika: Glosy

Mistr Jan Hus český římskokatolický kněz, středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel, osobnost velkého formátu . Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky – reformátory Luthera, Kalvína a další.

Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Kvůli těmto postojům ho katolická církev označila za kacíře a roku 1411 ho z církve exkomunikovala. Tehdy mu římský král Zikmund Lucemburský zaručil bezpečný příchod na kostnický koncil, kde byl však odsouzen jako kacíř, a následně byl vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení – není nad „královské slovo“ . Stalo se 6. července l.p. 1415 na břehu Bodamského jezera…

Jan Hus je mimo jakoukoliv diskusi osobností obdivuhodnou, která si zaslouží zásadní místo v české historii. Připomínat si jeho strašlivou smrt je děsivým mementem toho, jak mohou dopadnout ti, kdo skutečně „žijí v pravdě“ – možná, své, možná relativní, ale podstatné je to, že jsou za ni ochotni platit cenou nejvyšší, tedy vlastním životem. Čest jeho památce.

To, co se dělo v českých zemích po smrti Mistra Jana, myslím období husitských válek, je předmětem různých, často velmi protichůdných pohledů na věc, různých manipulací s fakty, přeceňování, podceňování, vynášení a zatracování, a podobně. Tak už to velmi významných epoch bývá. A toto období významné bylo, a jak. Nejsem historikem, nejsem žádným zastáncem jakýchkoliv jednostranných interpretací tohoto období. To, co mě zajímá, jsou fakta, která vykazují určitou logiku.

Především se jednalo o první „lidovou“ revoluci minimálně v našich, ale spíše v evropských dějinách. Jestli původem byli karolinské reformy, které spěly k „laickému“ křesťanství, tedy k jeho lidovosti, jestli byla církev římskokatolická v oněch dobách natolik zvlčilou, že už to bylo nesnesitelné, navíc jestli v čele Českého království stál nepovedený potomek Karla IV., král Václav IV., to je v podstatě jedno. Byla to nejspíše kombinace mnoha faktorů. Ale „lid povstal“ sjednocen vírou. Paralely s dneškem si odpustím, neb by silně pokulhávaly.

V čele těchto lidových vojsk stál podle všeho geniální vojevůdce Jan Žižka. Je úplně jedno, kde k tomuto umění přišel. Jako první použil defenzivní taktiky vozových hradeb, a uměl velmi silně psychologicky působit na svá vojska. Pod jeho vedením „vyřídili“ Husité dvě křížové výpravy. Po jeho smrti pod vedením jeho následovníka Prokopa Holého u Tachova zahnali husité třetí a vzápětí i čtvrtou křížovou výpravu údajně zpěvem chorálu (!!), což někteří historikové potvrzují. Poté, co se husitská revoluce dostala do „vyšších pater“, husitský král Jiřík z Poděbrad skoncoval s křížovou výpravou v pořadí poslední.

Prostě, jak je vidno, jsme „národ holubičí“. Naši předkové dokázali postavit zbytek Evropy do pozoru, Žižka vyhrával bitvy v čele bojovníků-amatérů, navíc v menšině. To, že Husité vyplenili spoustu sídel a církevních památek a pobili mnoho lidí, je z dnešního hlediska strašné, nicméně tak to ve středověku chodilo – nebyl to žádný neobvyklý způsob boje.

Dnes naši „charismatičtí vůdcové“ točí zmrzlinu, plaví se ve „vlajkovém“ gumovém člunu po rybníčku na Vysočině, náš „vrchní vojevůdce“ neumí střílet. Takže, „Kdož sú boží bojovníci“ ? Tak tihle určitě ne…


sdílet sdílet sdílet sdílet