Co je božího, Bohu…

Každému, co jeho jest. Vrchní státní zástupkyně paní Bradáčová nutí média, aby stáhla ze svých stránek informace, které prý pocházejí z trestního spisu a které údajně narušují vyšetřování a mohou poškozovat práva obviněných na řádný proces, atd.

Především je nutné si položit otázku, jak se dotyčná média k těmto informacím dostala. Takovýto únik je bezesporu na pováženou a zaslouží si, aby byl viník zjištěn a přísně potrestán. O této maličkosti se však paní vrchní státní zástupkyně nezmiňuje, byť se o žádnou maličkost nejedná.

Nutit média, aby stáhla určité informace z oběhu, to je však střela o něco těžšího kalibru. A to z následujícího důvodu:

Článek 17

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanové zákon.

Toto uvádí Listina základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního pořádku, v jednom ze svých nejspornějších článků. Pokud se paní vrchní státní zástupkyně opírá o dřívější rozhodnutí soudu v podobné věci, činí tak naprosto logicky a procesně nejspíše úplně správně. Otázkou zůstává, jestli ono rozhodnutí soudu je samotné v souladu s Ústavou České republiky, jíž je zmíněná Listina součástí. Právo na spravedlivý soudní proces je rovněž ústavním právem. A zde se podle mě dostáváme k meritu věci. Z mého hlediska, tedy z hlediska někdejšího ústavodárce, který si velmi dobře pamatuje ducha ústavy, není na místě, aby státní úředník, kterým paní státní zástupkyně je, zasahoval do ústavou zaručených svobod, zejména svobody projevu. Pokud je však důvodem starost o to, aby mohl spravedlivě proběhnout případný soudní proces s aktéry trestního spisu, jedná se o kolizi, a to s ústavním právem na spravedlivý soudní proces. Jediným rozhodčím v tomto sporu může tedy být pouze Ústavní soud, který bude mít velmi těžkou úlohu, protože se jedná o dvě protichůdné , ústavou zaručené svobody.

Ať již dopadne rozhodování Ústavního soudu jakkoliv, je nutné je vzít v úvahu a řídit se jím. A to platí pro všechny instituce v České republice bez výjimky. Nejdřív však musí někdo podat Ústavnímu soudu podnět, aby jednat začal. Logicky ti, kterých se to týká. Z mého hlediska médií a obviněných, nikoliv vrchního státního zástupce.