Publius News
Pátek 06. prosince 2019

Glosy

Dámy a pánové, prezident České republiky…

★ 05.06.2017 ★ rubrika: Glosy

Těžké je hledat v novodobých dějinách České republiky větší ústavní zločin, než jakým byla transplantace přímé volby prezidenta republiky do zdejšího úplně jinak pojatého ústavního systému. Aby bylo jasné, vůbec nic nenamítám proti prezidentskému systému jako takovému, dokonce jej považuji za pro naši republiku mnohem vhodnější, než je ten stávající, parlamentně orientovaný.

Prezident České republiky je i při mohutném mandátu, daném přímou volbou, řečeno poněkud nadneseně, pouhým „kladečem věnců“ s minimem kompetencí. Takový prezident je nutně v pokušení si tyto kompetence vymáhat svévolným výkladem jeho ústavních pravomocí, což zákonitě vede ke krizovým situacím. No, dělali to i prezidenti volení nepřímo, tedy Parlamentem. Prostě „hradní pán“ má příliš mnoho času na to, aby ostatním ústavním činitelům komplikoval život. Takto volený prezident tudíž nemá žádný smysl a je neodpustitelnou hloupostí Parlamentu, že se k takovéto hrozivé úpravě ústavy odhodlal. Co s tím teď? Všechno má svá řešení, a to i tento ústavní problém: Provést podstatné úpravy ústavy tak, aby výsledkem byl třeba onen prezidentský systém.

ALE… Při pohledu na nabídku kandidátů pro prezidentské volby v roce 2018 se člověka zmocňuje tiché zoufalství. Z mého hlediska ani jeden z těchto kandidátů nevyhovuje představám o kritériích , která by měl prezident republiky splňovat. Je sice pěkné, že pan Drahoš je veřejností vnímán jako vhodnější než stávající prezident pan Zeman, ale i při velmi nízkých nárocích na prezidentskou funkci by měl kandidát mít jakousi politickou zkušenost, a nezlobte se, tu má z kandidátů pouze Miloš Zeman. A také autoritu ve vztahu k politické scéně, protože k prezidentovým kompetencím patří i pověření lídrů stran sestavováním vlády po volbách. Má také reprezentovat stát navenek, což už nezvládá ani Miloš Zeman. Vůbec si neumím představit, že by i v dokonale zpracovaném ústavním systému prezidentského typu byl náš veřejný prostor schopen nabídnout někoho, kdo by byl v stavu se s touto obrovskou mocí, ale především s nebývalou zodpovědností, úspěšně vyrovnat. Prostě, jak se kdysi říkalo, „nejsou lidi“. Zajímavé je, že, a není to tak dávno, tito lidé byli. Avšak, kde je jim dnes konec… Především, jsou jich plné „politické hřbitovy“. Je totiž jakýmsi zdejším sportem se každého, kdo jeví nějaké nepříliš obvyklé schopnosti, z preventivních důvodů zbavit. Samozřejmě těch, kteří by byli schopni úspěšně fungovat v tomto veřejném prostoru, především. Jsou nebezpeční hlavně tisícům „uživatelů“ politických výhod. Je fatální chybou, že my, občané, tomuto kanibalismu neumíme zabránit. Takže vlastně máme to, co jsme sice nechtěli, ale svou neschopností se tomu razantně postavit, jsme to sami způsobili. Bohužel…

P.S. A to všechno v čase, kdy teroristé v Londýně ubodali 6 lidí. Žijeme v hrůzné době.


sdílet sdílet sdílet sdílet