I kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci…

Pan Juncker, tohoto času jakýsi „lídr“ Evropské unie prohlašuje, že by EU měla zajistit svou vlastní obranu. „Hohohooo“, říkají mí mladí kolegové z rockové kapely – kluci, měli byste se nad sebou zamyslet!

Tedy především. Kdy se Evropa dokázala něčemu ubránit? Hitler ji doslova převálcoval. Jediné UK se mu dokázalo ubránit. A nebýt NATO, a silného angažmá USA, neubránila by se ani Stalinovi. Můj dlouholetý přítel Mirek Macek měl na takováto velkohubá prohlášení jedinou větičku: „Too much whisky“. A je to přesně ono. Dotyčné „příliš“ zatemňuje mozek a člověk má tendenci mluvit z cesty. Toto „tlachání“ na evropské úrovni je sice hezké, ale může mít nedozírné následky, pokud by se někdo snažil, tento na hlavu padlý plán uvést v život. Mr. Juncker toho již napovídal příliš mnoho s prakticky nulovými dopady. Naštěstí.

P.S. 80% vojenské síly NATO vyjadřují ozbrojené složky USA. Jestli bych něco evropským vůdcům doporučil, tak se honem usmířit s USA a pokorně začít plnit závazky, plynoucí z Washingtonské smlouvy o založení Severoatlantické aliance. Zejména ty ekonomické. USA jsou členem NATO jako každý jiný stát, třeba Česká republika. Jistě vzhledem k své velikosti přispívají na obranu v objemech více, než státy jiné, ale generálním sponzorem obrany zbytku těchto zemí být nemohou. Je to jak nemorální, tak především ze strany oněch zemí docela nepřijatelné nedodržování mezinárodní smlouvy.