Independence Day

Před 241 lety 4. července 1776 byla Kontinentálním kongresem ve Filadelfii přijata Deklarace nezávislosti USA. Určitě úctyhodné trvání této první skutečné „post-antické“ republiky. I když tato Deklarace byla koncem války za nezávislost 13 kolonií na Velké Británii, určitě neznamenala počátek ráje na zemi. Byla „pouhou“ nutnou podmínkou dalšího vývoje tohoto soustátí.

Spojené státy, což se málo zdůrazňuje, byly prvních dvanáct let své existence konfederací. Konfederací nefunkční, která nebyla schopna konkurovat dalším mocnostem, především kvůli těžkopádnosti tohoto způsobu organizace „superstátu“. Proto vzniklo hnutí federalistů, kteří v roce 1787 sérií esejí legendárních „Listů federalistů“, novinových článků vycházejících ve státu New York, dokázali veřejnost i Kongres přesvědčit o nutnosti sice působnostmi omezené, avšak v příslušných oblastech velmi silné federální vlády. Tak vznikla „pramáti“ všech republikánských ústav Ústava spojených států amerických. Rigidní dokument, který spolu se souborem dodatků platí v nezměněné formě dodnes…

No a USA jsou beznadějně nejsilnější velmocí světa, nejspíš i historie. Tedy Otcové zakladatelé USA postupovali správně, což je slabé slovo, postupovali geniálně. Kdo tvrdí, že na nás neměly USA žádný vliv, ten lže, protože u zrodu Masarykovy Československé republiky stál prezident USA Woodrow Wilson (ten „co má v Praze nádraží“). Lže i ten, kdo tvrdí, že i když máme s Američany hodně společného (říkali nám kdysi Yankees of Europe), hlavně pak neurozený – nešlechtický původ, my jsme ke všemu přišli jako slepí k houslím, zatímco Američané si svobodu museli vybojovat. Je to neúcta vůči našim legionářům, letcům RAF, parašutistům, kteří dokázali sprovodit ze světa nacistickou superbestii Heydricha, druhému odboji proti Hitlerovi, třetímu odboji proti komunistům, a dalším bojovníkům, bez nichž by dnešní Česká republika neexistovala. Hluboká úcta všem těmto hrdinům!

To, co můžeme Američanům závidět, je jejich velká národní hrdost. Jako bychom neměli nač být hrdí. Pořád v sobě nosíme naprosto zbytečné poraženectví, až se zdá, že jsme k tomu dlouhá léta nuceni. Přitom naše historie je z velké části něčím, čím se může pochlubit málokterý evropský národ. Přestaňme se tedy konečně pořád dokola litovat a začněme se , prosím, chovat jako dědicové slavných dob českých králů, i dob moderních, kdy se český národ podařilo pozvednout na úroveň svébytných demokratických republik. To určitě není málo! Chce to jen chtít…

P.S. V moment kdy Otcové zkladatelé podepisovali ve Filadelfii Deklaraci nezávislosti, vylodilo se v New Yorku 32.000 britských vojáků. Více než měla tehdy Filadelfie obyvatel. Jestli tedy nemusíme o něčem pochybovat, tedy o statečnosti těchto gentlemanů. Jen tak na okraj, jednomu z nezjznámějších, Benjaminu Franklinovi bylo toho roku 70 let…