Publius News
Čtvrtek 28. března 2024

Glosy

Když se nechce…

★ 17.08.2017 ★ rubrika: Glosy

„Kdež se tě do nečeho nechce, je to horši, než kdež nemužeš.“ Jedna z mnoha moudrostí, kterou jsem načerpal z nepřeberné studnice pořekadel, kterými mě častovali naša stařenka. Tak se u nás na Hané říká babičkám a ještě za mých mladých let se jim důsledně vykalo. Taková přirozená zdvořilost a úcta k těm starším, kteří si ji se vším všudy zasloužili. Myslím si, že by tomu tak mělo být i dnes, alespoň na vesnici určitě, ale to sem nepatří, navíc už nastaly ony „šťastné zítřky“, tak copak s takovou zvetšelou staromódou, že?

Co se mi nechce? Nechce se mi psát o něčem, co je obrovskou chybou, která je hmatatelná, všude se doslova deroucí až „cpoucí“, a my (kdo jsme v tento moment ti „my“, to přestává být jasné už i „nám“ samotným) se jakoby tváříme, že se jakoby nic neděje, a přitom se děje, a hodně děje. Děje se zatím spíše v USA, ale bublá to už i v Evropě, zatím sice pod pokličkou, ale otázka, jestli „papiňák“ exploduje, se postupně mění na kdy se tak stane.

Nesdílím nadšení našich žurnalistů nad „skvělým“ dokumentárním zpracováním pochodu amerických nácků s řevem protižidovských a nacionalistických hesel (HBO). Jde z toho mráz pro zádech, to ano, ale jedná se spíše než o skvělou žurnalistickou práci o rovněž skvělou, ale především propagandu. Daleko větší hrůza mě jímá při pohledu na tukem přetékající studentíky v Baltimore, kteří na smartphonem pořízeném klipu strhávají sochu vojáka konfederace, znehodnocují ji, pošlapávají a znecťují všemi možnými způsoby. Po Občanské válce bylo uzavřeno jakési celonárodní usmíření, protože jinak by napůl štípnutý „nation“ dále fungovat nemohl. K němu patřila jakási úcta k tomu možná až tři čtvrtě milionu mrtvých, které si tento bratrovražedný boj vyžádal. Ničení stoletých soch k tomuto smíření rozhodně nepatří.

Zde se však nejedná o nějaké nácky či partu playstationy vykrmených tlusťochů. Jedná se o to, jaký pohyb ve skutečné duši Ameriky mohou tyto události znamenat. Některých Američanů, zvláště těch na Jihu, by se mohly tyto události dotknout natolik, že by mohli říct „tak dost!“. A bude zle, hodně zle! Kdysi hodně dávno jsem v Texasu viděl chodit kluky v tričkách s konfederační vlajkou a nápisem „It´s only ceasefire“, tedy „je to jenom příměří!“. Toto neskutečné blbnutí liberálů a snaha kácením soch změnit historii je vysoce nebezpečná hra s ohněm, která nemusí skončit dobře.

A v Evropě? Jistá paralela zde je. Všechny možné procesy, od systematického ničení tradičních hodnot až po totálně zpackanou imigrační vlnu, už v součtu překračují únosnou míru. I zde hrozí nějaké „tak dost!“

O tom všem se mi tedy nechce psát. Protože slova nepadají na úrodnou půdu, je to takové biblické házení perel : mocní si myslí, že se to nějak zvládne, a lid si myslí, že to za něj zvládnou oni mocní, které si za tímto účelem zvolil. Obojí je podle všeho velmi špatně…


sdílet sdílet sdílet sdílet