„Nikdy se nevzdáme!“

Jsme prý malý, slabý národ, který nemá svých hrdinů, jsme jen hříčkou v rukou velmocí, za všechno můžou „ti druzí“, a nám nezbývá než fňukat v koutku za pecí, a hořekovat nad údělem nešťastného trpaslíka, ztraceného ve středu Evropy. Houby s octem, vážení přátelé! Neškodí především pohled do historie vzdálenější. A slavná Přemyslovská říše Přemysla Otakara II., na jejíchž základech vyrostla mocná Habsburská monarchie, bylo co? Karel IV. císař římský, který přenesl sídlo Svaté říše do Prahy, byl kdo? A Husité, i když možná kontroverzní spolek, dokázali zatočit s křížovou výpravou a postavit do pozoru zbytek tehdejší Evropy. Ti neexistovali?

Před 75. lety (18. června 1942) byly v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze zlikvidovány zbytky parašutistických výsadků, kterým se podařil nebývalý čin – úspěšný atentát na SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha, jednoho z největších zločinců Hitlerovy III. říše. Výsadkáři, kteří na výzvy nepředstavitelné přesily Němců, aby se vzdali, odpovídali „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme!“, nakonec všichni zahynuli, někteří si raději vzali život ranou ze svých pistolí, než aby se vzdali. Jestli toto nejsou hrdinové, pak už nevím kdo vlastně…

Tohle hrdinství má typicky české rysy. Výsadkáře zradil jejich kolega, „ruku k dílu“ přiložilo i poměrně dost „loajálních“ protektorátních občanů českého původu. Nic nového pod Sluncem. Roku 1278 zahynul v bitvě na Moravském poli mocný král Přemysl Otakar II., přezdívaný „Železný a Zlatý“ , mimochodem aspirant na císaře Svaté říše, také na základě zrady české šlechty.

Jistě, máme své „lumpy a bonzáky“, ale to neznamená, že nemáme hrdiny. Proti tomu je třeba se co nejsilněji ohradit!