No future

V sedmdesátých letech minulého století, přesněji v jejich druhé polovině, vznikl v USA a Velké Británii „punk“, tehdy nový hudební a životní styl. Punk (česky výtržník, ale také člověk cítící se velmi zle až mizerně) nemá žádný jednotný ideový směr, nejrozšířenější postoje jsou odpor vůči nacismu, komunismu, rasové diskriminaci, politice, válčení, globalizaci, konvencím či komerci, prostě všemu, logicky tíhnoucí k anarchii. Provokativní hudba (mimochodem velmi dobrá), postavená na základech rocku, byla nezbytnou součástí tohoto hnutí. Sex Pistols, Ramones a další zvedali ze židlí nikoliv své příznivce, ti zásadně nikoliv stáli, ale při hudbě křepčili v jakémsi transu tance „pogo“, ale počestné občany, především však úředníky zakazující koncerty těchto kapel, zejména v Anglii. A samozřejmě také policii…

Nebudu psát o tomto stylu, to dělají lépe ti povolanější, alespoň někteří. I u nás měl tento směr silné zázemí, které komunisté nějak „zanedbali“, takže v roce 1982 byli „nuceni“ masově zakázat celou řadu kapel, které byly mimo hlavní proud (ten jejich) – akce „Nová vlna se starým obsahem“. No, zažil jsem to, moc příjemné to nebylo a do bolševického „kotle“ padaly i kapely s punkem či undergroundem nemající nic společného, podle leninského, „když se kácí les, tak odletují třísky“. Ale zpět do Anglie. Kultovní kapela Sex Pistols vystoupila s nesmírně provokativní variací na britskou hymnu „God Save The Queen“. V této poněkud apokalyptické skladbě vykřikuje zpěvák John Rotten slova „No future, there´s no future for you“, tedy „žádná budoucnost, nemáš žádnou budoucnost“. Kdo je ten dotyčný „On“? No přeci punker, po česku „pankáč“, člověk, který ví, že všechno je k ničemu, že svět kolem něj je vylhaný, a že ho čeká maximálně smrt při výbuchu vodíkové pumy. Nemá budoucnost, cítí se mizerně, a dává to znát provokativním vzhledem a nerespektováním žádných pravidel.

No trvalo to dlouho, ale jsme u jádra věci. Řekněme, že jsem strávil hodně času hlubokým ponorem do údajů, které hovoří o chování české společnosti právě nyní, přesněji během posledních tří měsíců. Takový celoplošný výzkum veřejného mínění, kterým jsou hned dvojí volby, řekne daleko více, než nějaké výzkumy na zakázku. I když, abych byl spravedlivý, zdá se, že většina závěrů sociologických agentur se ukazuje jako pravdivá. Pravdivá a poněkud znepokojující. Chytání se za hlavu a zoufalé vřeštění, že jsme národ hlupáků, když lid volí drtivou většinou Babišovo ANO do Poslanecké sněmovny, či Miloše Zemana prezidentem, je sice pochopitelnou, nicméně zbytečnou a neinteligentní reakcí. Daleko užitečnější je pátrat po struktuře voličstva těchto, řekněme, poněkud kontroverzních subjektů.

Vzhledem k tomu, že volby jsou ze zákona tajné, a to, koho právoplatný volič volí, je ryze jeho záležitostí, není možné se nějak „dopídit“ skutečně přesných čísel o struktuře voličů jednotlivých subjektů, což je naprosto v pořádku. Jediná možnost je spoléhat se na profesionalitu sociologických agentur, které mohou pouze způsobem dotazu zjišťovat PO VOLBÁCH (!!), kdo koho volil, předpokládat ochotu dotazovaného se s nimi na toto téma bavit, a spoléhat na to, že dotyčný mluví pravdu. Ať se to komu líbí nebo ne, za dlouhá léta existence těchto výzkumů se ukazuje, člověk je sice bezesporu individualitou, ale přesto společnost tvoří určité skupiny, jejichž je člověk-individualita součástí, aniž to tuší, a že vedou k poměrně přesným výsledkům. Ona je to matematická statistika, která vládne těmto mnohočetným skupinám formou zákona velkých čísel, který velmi laicky řečeno tvrdí, že pravděpodobnost určitého zkoumaného jevu je tím vyšší, čím větší je počet pokusů (tedy zkoumání tohoto jevu). Dosti matematiky a obhajování správnosti sociologických výzkumů a dále k věci.

Ptejme se. Proč v prvním kole volila Miloše Zemana nadpoloviční většina z dotazovaných starších 60 let, třetina z věkové skupiny 40-59 let a téměř třetina z věkové skupiny nižší než 40 let? Existuje i jiné strukturální rozdělení, ale zdá se, že rozdělení dle věkových skupin je zásadní. V podstatě koresponduje se strukturou voličstva hnutí ANO v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny (samozřejmě, že ne, co do hodnoty, ale co do struktury).

Ptejme se dále. Co očekává skupina lidí nad 60 let (většinou důchodců) od prezidenta republiky, který má podle ústavy ČR téměř nulové pravomoci? Troufněme si předpokládat, že pro ně znamená určitý symbol, nechci tvrdit přímo božstvo. Co vlastně spojuje tyto lidi? Především to, že jsou ve věku, kdy už uvažování o nějaké „zářivé“ budoucnosti ztrácí smysl. Tedy pokud bereme společnost tak jako dnes z marxistického hlediska – třídně. Navíc technokraticko ekonomicky, dělenou na lidi v produktivním věku a ve věku neproduktivním. Dlouhodobě neřešený systém důchodů začíná nést své ovoce. Generační návaznost v takto pojímané společnosti nemá smysl! Ti lidé jsou postaveni na druhou kolej a přitom jich díky vyspělé lékařské vědě neustále přibývá! Frustrace ze zbytečnosti, vyřazení ze společnosti, je v podstatě logická. Frustrace je zlá věc. Umí být nespravedlivá, závistivá a nenávistná. Člověk se cítí velmi zle až mizerně, jakoby se chtěl mstít zbytku světa za svůj úděl. Jen připomenutí počátku tohoto textu. Máme zřejmě co do činění s nějakou formou „punku“. Jak před 40 lety řval John Rotten ze Sex Pistols, „No future, there´s no future for you!“, tedy „Žádná budoucnost, nemáš žádnou budoucnost!“. Kdo je ten „On“? Důchodce 21. století, přátelé!

P.S. Kdo zneužívá této frustrace velké části společnosti lhaním k svému politickému prospěchu, přestože nese velkou vinu na tomto stavu, je bezectný padouch…