Plynová válka

V roce 2013, kdy jsem procestoval křížem krážem USA, čímž jsem si splnil svůj beatnický sen, jsem začal Spojeným státům nějak lépe rozumět. Byl jsem tam mnohokrát, určitě více než dvacetkrát, ale tato cesta byla výjimečná tím, že jsem během měsíce najel více než 16.000 km, a hlavně mnoha státy především Jihu a Západu.

Nechci zde mluvit o nádheře národních parků, rozlehlosti prérií a kouzlu vysokých hor. Ani o skvělých a srdečných prostých Američanech, kteří vám vždy poradí a pomohou, dokonce ani o Walmartu, kde koupíte banány za méně než polovinu ceny než u nás. To, co mě zaujalo byla jakási energetická revoluce – nevím, jak to lépe nazvat.
Především, jedete-li po silně liberální Kalifornii, doslova vás praští do očí skutečnost, že ještě před pár lety téměř mrtvá ropná pole jakoby jela na 500% výkonu. Když vidíte pracující čerpadlo i uprostřed vinice (!!), začne vám to nutně vrtat hlavou. V Utahu, nedaleko Monument Valley, v takovém zapadlém „shelfu“ vidíte opět v plné práci několik čerpadel, vedle silnice stojí obrovské plastové nádrže, do nichž to tamější Indiáni klidně čepují, a pak vzápětí dojedete americký truck (což je kamion, podle nějž naše náklaďáky vypadají jako hračky), který tyto obří barely veze kamsi dál. V pouštích dále vidíte podivné stavby, u nichž netušíte, oč může jít. Pak vás cedule upozorní, že se jedná o „shale gas facility“, čili o těžbu břidlicového plynu. Přišlo mi to hodně divné, tato neuvěřitelná aktivita, protože nejsme v EU ale v USA, kde se ekonomika řídí jinými, v podstatě velmi „primitivními“ pravidly, třeba zákonem nabídky a poptávky. Čili „někdo“ musí mít zájem.

Takže ihned po návratu, někdy v létě 2013 jsem se jal prohlížet a analyzovat otevřené zdroje, kterými jsou třeba EIA , tedy Americká energetická agentura, a podobně. Tam jsem zjistil že USA zásadním způsobem naplňují federální zásoby ropy a investují obrovské peníze do infrastruktury (ropovody, plynovody, tankery, atd.). Cíl? V roce 2016 až 2017 být největším exportérem jak přírodního plynu (nerozlišují břidlicový a nebřidlicový) a ropy, což je zpráva naprosto zásadního strategického významu. Po tomto zjištění jsem začal zkoumat, co na to naši ekonomové. Samozřejmě nic, přestože to mohlo mít obrovské dopady na ceny ropy, na těžbu uhlí a podobně. Prý to přeháním…

Dva roky na to spadla cena barelu ropy na polovinu, Rusko zaznamenalo obrovské ztráty, u nás nastalo propouštění v OKD a podobně. Takhle jsem přeháněl… Na otázku, co bude s plynem, se mi tehdy dostalo odpovědi, že přeci nikdo nebude dělat plynovod z USA do Evropy. Na mou námitku o tankerech na zkapalněný plyn se mi dostalo úsměšku, že „to se nemůže nikomu vyplatit“. V USA stojí krychlový metr plynu třetinu toho, co v Evropě a pětinu toho, co v Japonsku, tedy lodní doprava plynu se vyplatí, chce to jen vhodný terminál v přijímacím přístavu. Vyplatí se samozřejmě a víc i doprava zbytečného hnědého uhlí z USA. U nás jsem se tomu smáli a Poláci nelenili. Jsou-li mé informace správné, byl postaven v některém z přístavů Baltu terminál a prezident Trump, který navštíví Polsko, prý ve svém projevu hodlá nabídnout střední a východní Evropě levný americký plyn, protože je „velmi nekorektní používat dodávky energie jako nástroj vydírání“ – adresováno Rusku. První tanker připluje do Polska zároveň s Trumpem…

Shrnuto. Pokud k tomu dojde, jsem zvědav, co na to naši přemoudřelí ekonomové a naše „proevropská vláda“. Německo-ruský podmořský plynovod North Stream dostává vážnou konkurenci a USA oslovují i nás, vlastně celou V4. Opravdu jsem zvědav…