Poločas rozpadu

Existuje takový přírodní zákon – můžeme jej popírat, všelijak převracet, ale on si jako fyzikálně mnohokrát dokázané trvzení našich zbytečných tlachů ani nevšimne. Je z oblasti jaderné fyziky a říká se mu „poločas rozpadu“. Bylo by příliš odvážné jej aplikovat i na společenské struktury? Nejspíš ano, ale přenesení tohoto názvu do oblastí lidské společnosti, to si snad dovolit můžeme.

Pokud se politických subjektů týká, existuje nejspíš nějaká mez, která říká zhruba toto: v každé politické straně (hnutí) vždy existují degenerativní procesy, které, pokud nejsou zavčasu eliminovány (pochopitelně demokraticky), vedou k rozpadu spolku. Tento rozpad je tím rychlejší a drastičtější, čím méně jasnou má tato politická strana ideovou základnu. Je tam faktorů více (politická „privatizace“ strany, nástup „mladých a všeho schopných“, atd), z minulosti máme příklady Občanského fóra, Věcí veřejných, Unie svobody, atd.

Stavět politiku strany na velkohubých sloganovitých, hlavně pak negativních pricipech, to prostě nemá dlouhého trvání. Osobně mě poněkud překvapila poměrně dlouhá existence hnutí ANO, které je snad poslední z těch, které bych podezříval z existence JAKÉKOLIV ideové základny. Nicméně se zdá, že se tento monolit začíná drolit, a bude určitě ještě hůře (nepokoje v poslaneckém klubu, dopisy nespokojených členů „členské základně“, atd.).

Největším paradoxem celého tohoto procesu rozpadu je fakt, že snad až příliš dlouhou existenci hnutí ANO způsobil bývalý premiér Sobotka tím, že odstranil z vlády Andreje Babiše, čímž mu dal do rukou mohutnou munici – tedy roli mučedníka.

P.S. Ohledně té ideové základny – netýká se to náhodou i spolku vyššího řádu? Může to plati i pro celý národ? Pokud nějaký „poločas rozpadu“ platí i zde, je doslova za minutu dvanáct. Tak s tím, prosím, hleďme něco udělat…