Publius News
Pátek 02. prosince 2022

Glosy

Putinův Rubikon

★ 23.02.2022 ★ rubrika: Glosy

„Stát, to jsem já!“francouzský král Ludvík XIV.

Vladimir Putin byl donedávna jedním z mála světových politiků, jehož jednání bylo předpověditelné. Ač jsem v drtivé většině s jeho kroky nesouhlasil, měly svou logiku. Takovou tu ruskou, což nemyslím nijak pejorativně. Prostě Rusko se jaksi chová a car postupuje v jeho zájmu, tedy pokud je to v ruském slova smyslu „dobrý“ car.
Nemohl jsem nikdy souhlasit s tím, že Putin je Rusko, troufám si říci, že donedávna platil přesný opak, tedy že Rusko je Putin. Povídat o něm, že byl odjakživa diktátor, autokrat a podobně je hloupé zjednodušování skutečnosti. Velmi mu vždy záleželo na tom, aby souzněl s „ruskou duší“, kterýžto fenomén je velmi těžké přesně definovat, vlastně si jej i představit. Možná je třeba přečíst si Dostojevského a Solženicina, případně prožít některé filmy od Tarkovského (zejména Andreje Rubljova), aby člověk alespoň mlhavě tušil, s čím má tu čest. Putin vždy věděl, jak působit, jak vystupovat a také, jak se chovat v onom zájmu Ruska, ať byl tento zájem sebe hůře pochopitelný či akceptovatelný. Od této carské hry je však jen malý krůček k přesnému opaku. První krok, tedy anexe Krymu v roce 2014, byl velmi silným varováním, i když ze strategického hlediska (toho ruského) byl krokem logickým, tedy pochopitelným a svým způsobem i předvídatelným. Co na tom, že byly flagrantně porušeny dohody z roku 1994 o stažení jaderných zbraní z Ukrajiny výměnou za garanci nedotknutelnosti ukrajinského území. Je možné se ptát, jestli bylo třeba Rusko provokovat, a to s notnou dávkou arogance, kterou tehdy na Ukrajině předvedli jak politici EU, tak Američané. Dohoda v tomto smyslu, navíc dohoda podepsaná, je však dohodou mezinárodní a nikdo, ani ruský car ji prostě beztrestně porušit nesmí. Nicméně k žádné hmatatelnému „trestu“ přistoupeno nebylo, košile zůstala blízka kabátu a „jelo se dál, močálem černým podél bílých skal“, jak by řekl klasik. Ruský plyn a vůbec obchod s touto euroasijskou velmocí velmocí získal navrch. Samozřejmě, že s doněcko-luhanskou tikající bombou, na kterou Západ „diplomaticky pozapomněl“.
V podstatě to ze strany Ruska nebyl až tak špatný, byť riskantní test, jak dalece je mu hrozící reakce giganta NATO nebezpečná. Vcelku logicky dospěl Putin a jeho stratégové k závěru, že nijak. Což je klíčový závěr, protože NATO je něco, z čeho Rus má strach, protože je vojensky i ekonomicky mnohonásobně silnější než Rusko kdy bude. Pro Rusko je těžké pochopit, proč NATO něco neudělá, když může, přesněji, když by mohlo udělat vlastně cokoliv. „Neudělá dnes, neudělá ani zítra“, tak by mohlo znít nějaké hypotetické ruské přísloví. Aneb, aniž NATO rozumíme, vyčkáme vhodného času a opět udeříme, stejně zase zůstane jen u hloupých keců, bezzubých sankcí a my tak jako tak dosáhneme toho, co jsme chtěli. Vhodnou chvílí rozhodně nebylo angažmá Donalda Trumpa v Bílém domě. Především on Rusku nějak rozumí – tedy rozumí o něco lépe, než jak mu (ne) rozumívají „běžní“ američtí presidenti (Obama, Clinton, G.W. Bush, etc.). Sám Bůh si přál jeho nahrazení Joe Bidenem, tedy z ruského pohledu. Člověk „až po uši vymáchaný“ v neprůhledných akcích jeho rodinných příslušníků, kde jinde než na Ukrajině, v podstatě starý muž, kterému domácí problémy (USA) přerůstají přes hlavu, plná ústa velkých slov a pouhé harašení zbraněmi (Indiáni tomu říkají „velká huba“), atd. Takže nadešel den-D (z ruského pohledu), kdy doněcko-luhanskou tikající bombu odpálíme. Že k onomu odpálení dojde, to se svým způsobem dalo předpokládat už v onom roce 2014. Jenže… V nejvyšším vedení Ruska došlo ke změně. Ruský car, tedy „dobrý“ car míval vždy Západu těžko pochopitelný, nesdělitelný cit pro situaci, v níž se má v zájmu „máťušky Rossíji“ vložit do děje – většinou dobře připraveného. A zde Vladimir Putin končí. Ono je to, totiž, tak. Ukrajina, tato těžce zkoušená země, není členskou zemí NATO. Nelze tedy aktivovat článek 5 Washingtonské smlouvy a uvést tento kolos v život. Putin velmi špatně odhadl situaci v Alianci, o čemž svědčí jeho nehorázný požadavek, aby se NATO nějak „vrátilo“ do stavu v roce 1997, jinými slovy, aby proces rozšiřování NATO byl anulován, což by se týkalo třeba České republiky, Polska a Maďarska, které byly přijaty jako první postkomunistické země v roce 1999. Jinými slovy, ruský car chce vrátit Rusko (a svět) do dob SSSR, před rok 1991. I kdyby to byla pouze jakási parafráze přísloví „Chceš-li zasáhnout Měsíc, miř na hvězdy“, dopustil se Putin fatálního přehmatu – nějak se člověku nechce věřit, že by podobnou věc nekonzultoval s týmem jeho špičkových analytiků („kolegů“ z KGB, pardon FSB), a ještě horší je představa, že by mu to někdo z nich poradil.
Inu, prohrál jsi, báťuško care. Poštvat proti sobě téměř celý svět, to už je umění, nebo jakási chorobná ztráta soudnosti… Možná, že jsou kremelské zdi napuštěny nějakým jedem, který vniká do duší těch, kteří jsou mezi nimi uzavřeni příliš dlouho. Stačí vzpomenout J.V. Stalina, L.I. Brežněva a řady dalších. Něčím je proklet tento domov carů. Těch dobrých i těch špatných, kterých je zřejmě většina. Taková osamocenost uprostřed kremelských komnat, ztráta důvěry i ve své nejbližší okolí, jakási postupná „autodeifikace“ (sebezbožštění) ústící v nezbytné fatální chyby diktátorů. Poté pak nepříliš slavný odchod ze slávy v lepším případě na lafetě s vojenskými poctami v urně do kremelské zdi, v horším případě raději nemluvit, v každém případě pak do postupného (a potupného) zapomnění.

Shrnuto Rusko už zdaleka není Putin, protože to, co se kol Rusi děje a díti bude, rozhodně není v ruském zájmu. Co je tedy Putin? Patrně jen další z řady těch, kteří neunesli sami sebe a pro které nikdy neplatilo a platit nebude ono okřídlené rčení „krále Slunce“ Ludvíka XIV. „Stát, to jsem já!“ Inu nejsi, Voloďo, nejsi…

P.S. Ještě si neodpustím komentář k televiznímu záznamu zasedání Bezpečnostní rady RF. Takto ponížit koktajícího ředitele civilní rozvědky před vlastně celým světem, to už chce náturu někdejších bolševických politruků. Jinak řečeno v tomto „přímém přenosu“ přestal Putin definitivně být carem veškeré Rusi a stal se, obrazně řečeno, pouhým svým vlastním šaškem. Šaškem navíc nebezpečným…


sdílet sdílet sdílet sdílet