Quod usque tandem??

Touto legendární otázkou se rozhořčený senátor Cicero obrátil na vzbouřence Catillinu, který vstoupil do římského senátu, jakoby se nic nedělo, přestože jeho spiknutí bylo odhaleno. Doplněno o „Catillina abutere patiencia nostra?“, dostává tato otázka poněkud jiný rozměr než pouhé fatalistické, trpělivě čekající a odevzdané „jak dlouho ještě?“, v této formě často používané. Cicero bylo velmi rozezlen, a křičel na Catillinu, jak dlouho si myslí, že bude zkoušet trpělivost Senátu a konzulů Římské republiky.

Ptám-li se takto dnes, mám na mysli celou Ciceronovu značně rozhořčenou řeč. Jak dlouho ještě hodláme snášet útoky teroristů, vraždících nevinné lidi včetně dětí? Včera Manchester, zítra co? Praha? To se máme zlobit sami na sebe, nebo na námi zvolenou politickou reprezentaci, která nesplňuje prazákladní atribut, kladený na „vůdce“ jakéhokoliv lidského uskupení, státu pak především? Ano, mám na mysli starost o bezpečnost občanů našeho státu. Čím máme zaručeno, že se tak jako v nešťastném Manchesteru (v Paříži, Kolíně nad Rýnem, atd.) nebude dít i u nás? To chtějí vlády Evropské unie donekonečna dokazovat, že imigrační vlna s těmito činy nesouvisí?

Jistěže tento problém řešení má, je dlouhodobé a jsem rád , že je slyším i od čelních představitelů Německa, hlavního (i když možná nechtěného) hybatele současné krize (konkrétně slova Wolfganga Schäubleho, ministra financí SRN). Toto řešení spočívá v tom, že se zaměříme nikoliv na emigraci, která je důsledkem, ale na její příčinu. Tou je žalostný stav zemí, z nichž k nám imigranti proudí. Investice do těchto zemí, do jejich ekonomiky, ale i společenské infrastruktury a obrany, ty jediné mohou zvrátit jinak těžko zastavitelný proud přistěhovalců, který Evropa zvládnout nemůže, a který zákonitě povede k velkým společenským otřesům a konfliktům. Síly, které mohou této situace využít, nemusí být zrovna demokraté a humanisté, ale pokud společnost dospěje do stádia nejvyššího ohrožení, bránit se prostě bude, a to jakýmikoliv prostředky a není síly , která by ji zastavila. Ergo, ten, kdo si hraje s naší trpělivostí, jsou naše vlády, vlády evropských zemí, včetně té naší. To ony jsou adresáty této rozhořčené Ciceronovy otázky!