Publius News
Pondělí 16. září 2019

Glosy

Skříň plná košilí bližší než z ostudy kabát

★ 26.07.2017 ★ rubrika: Glosy

Je to opravdu tak, jak říká pan profesor Jan Sokol? Ano, je úděsné, jak se naše země stáhla do sebe, jak přestáváme existovat v mezinárodním měřítku. Takový ten zvyk, zametat český dvoreček, či uklízet sváteční pokoj, i když se na nás valí povodňová vlna. Já bych však přesto byl s tím generalizováním obezřetnější…

Není možné současně obviňovat zdejší obyvatele z uzavřenosti před světem a jedním dechem jim vyčítat, že mají starost o svou zemi, své blízké a svůj domov. Ono je snadné všechno nazývat xenofobií a nesnášenlivostí. Jistě. Podle různých deklarací se může člověk usadit v jakémkoliv státě, který příslušné úmluvy ratifikoval. Ale musí to nutně znamenat invazi cizích kultur? A to nemluvím pouze o islámu. Pokud ve státě, kam mířím, existují určité zvykové zásady, tedy pravidla chování se v tamější společnosti, je minimálně lidskou slušností se těmto pravidlům přizpůsobit. Jdu-li někam na návštěvu, také se dříve, než vstoupím do příbytku, hostitele ptám, zda si mám zout boty, či nikoliv. Nikdo se nemůže divit, když rozraziv dveře, šlapaje v zahnojených botách po naleštěných parketách a řva jako pavián, vzbudím jistou nevoli hostitele, která obvykle končí drsným a pochopitelným „výkopem“ zpět na ulici.

Na druhé straně, a tento neklid plně sdílím, nás ničí vystupování našich politických představitelů v zahraničí a chování státních zaměstnanců zde. Nejdříve se dozvídám, že prezident republiky způsobil ostudu na setkání představitelů NATO tím, že se tam opil, abych se před pár dny dozvěděl „mírnou“ korekci této denunciace. Prezident se možná opil – činí tak s obdivuhodnou pravidelností – , ale černého Petra třímá vláda České republiky, konkrétně ministerstvo obrany. Ze všech zemí NATO, tedy těch, které podepsaly Washingtonskou smlouvu, jíž se zavázaly věnovat na obranu 2% HDP, jsme s plněním tohoto závazku na 0,97% na beznadějně posledním místě ze všech členů (28). To, že se to ministr obrany snaží na poslední chvíli dohnat mohutným (a sporným) nákupem vojenské techniky za mnoho miliard, je sice pochopitelné, ale neomluvitelné. Jsme prostě takoví „podrazáři“. V NATO, v EU, o V4 nemluvě. Ne, nikdo z nás blbce nedělá, je to daleko horší! My se jako bezzásadoví blbci, nedodržující slovo a smlouvy, prostě chováme.

Zato na dvorečku Českém jsme mistři. Třeba Ústavní soud uzná každou hloupost, která postupně utahuje šrouby nastupující totality, klidně k nám pustí úředníky, aby kontrolovali, čím topíme, nechá bez povšimnutí útoky proti ústavnímu pořádku (prezident, bývalý ministr financí, atd.), zato na druhé straně poučuje naše severní sousedy, jakých špatností se u nich doma dopouštějí. Není nad tyto „bližší“ košile, že? Ano, jako ti blbci skutečně působíme. A nemá cenu to svádět na naše představitele. My si je volíme, oni nás „pouze“ reprezentují. Bohužel, jsou dokonalým obrazem naší společnosti. Proč toto silné tvrzení? Kdyby totiž tímto obrazem nebyli, byli už dávno rozhořčeným lidem smeteni. Leč nejsou, takže se , prosím, nedivme už vůbec ničemu…


sdílet sdílet sdílet sdílet