Publius News
Středa 01. února 2023

Mesiáš…???

Končí stará prohnilá éra a začíná „nová doba, nová doba“, jak vykřikuje na brněnské ulici naštvaný vrchní číšník z dnes již legendárního Chytilové a Polívkova filmového díla Kurvahošigutntag. Včetně toho dovětku „host vyhazuje vrchního“.
Co se vlastně stalo? Pan generál Pavel se stal presidentem České republiky. Ve volbách porazil ing. Babiše rozdílem 16% hlasů, což je úctyhodné a zároveň jedním z mnoha důvodů, proč je třeba mu blahopřát a z jeho vítězství se radovat. Jenže… Výsledek, převeden na absolutní počet hlasů vypovídá o tom, že při historicky jedné z nejvyšších účastí voličů (70,25%!) vítěz získal vítěz takřka neuvěřitelných 3 359 151 hlasů – smekám. Avšak poražený, podle někoho drtivě a na hlavu, získal 2 400 046 hlasů – rozhodně nesmekám, leč se skepsí, mně vlastní, se hluboce zamýšlím. Především nejsem toho názoru, že začíná nějaký Ovidiův Zlatý věk, či s bolševiky, že se „Zítra bude tančit všude“ (připitomělá bolševická filmová agitka z let padesátých). Podobně jako slavný britský vpravdě konzervativní premiér Sir Benjamin Disraeli (19. stol.) se ne zrovna obávám, ale konstatuji, že máme „nakročeno“ k tomu, aby tu, tedy v našem státě, přeseněji v naší společnosti, de facto existovaly dva naprosto nekozistentní národy (podle Disraeliho „Two Nations“), takové paralelní světy rozdělené především v existenciálním pohledu na sebe sama a společnost jako takovou. Tak jako se v 19. století jejich jednotícím prvkem uvědoměle a Disraeliho zásluhou stala monarchie (legendární viktoriánská éra byla toho důsledkem), se u nás, ať se to komu líbí nebo ne, stal od vzniku Československa (1918) president republiky (historických důvodů je pro tento názor celá řada).
Mohu si snad na základě mých zkušeností a závěrů dovolit z tohoto hlediska pracovně časově rozdělit naši polistopadovou dobu na dvě epochy. První (1989-1997) na revolučně-romantickou a tu druhou, dodnes trvající epochu vexlácko – neobolševicky sobecky cynickou, ulhanou a „uprděnou“ – atd. President republiky, coby entita nějak archetypálně sjednocující různé názorové podskupiny českého „národa“ (ve smyslu anglosaského „nation“, nikoliv národovecky profláknutého „nic než národ“), v těchto polistopadových dobách u nás nějak fakticky nefungoval. Měli jsme tu prezidenta Havla (zbytečně s odstupem času ikonizovaného a idealizovaného mravokárce – škoda byl to výborný, bystrý a smyslem pro humor oplývající člověk), prezidenta Klause (velmi chytrého a vzdělaného egocentrika, občas nesnesitelného nefalšovavého „ekona“ – toho, kdo se dívá na vše z ekonomického úhlu), no a prezidenta Zemana (no comment). Co mají tito prezidenti společného? Inu především všichni rozum a zkušenosti brali v dobách totalitních. Nemohu se zbavit dojmu, že to byli vždy především Havel, Klaus a Zeman a teprve POTOM prezidenti. Na druhé straně, zaplať Pán Bůh za ně, mohly tam být personality výrazně horší.
Mohu se domnívat a také se domnívám, že současná volba presidenta České republiky není nějakým pouhým „oficiálním“ koncem druhé epochy a počátkem nějaké epochy třetí. Nikoliv! Tato volba znamená de facto „hlas lidu“ par excelence. To Lid rozhodl, Lid tomu chtěl…
Na presidenta Pavla není možné hledět jako na Mesiáše, který všechno vyřeší, zařídí, nejlépe vybuduje ráj na zemi. Já osobně mám na něj pouze jediný požadavek. Aby se po stu letech stal prvním Presidentem České republiky nejen v ústavním, ale především v tom archetypálním, sjednocujícím smyslu slova, Presidentem „bez přívlastku“. Předpoklady na to podle všeho má…


nato

Fenomén NATO, aneb, byl náš vstup do NATO samozřejmostí?

RNDr. Otakar Vychodil ★ rubrika: Eseje
"Nové lži se poslouchají líp než staré pravdy" Anton Pavlovič Čechov

Prolog Je velmi těžké si zahrávat s tímto tématem, spíše fenoménem, kterým NATO (North Atlantic Treaty Organization), bez pochyby nejsilnější obranná organizace v historii lidstva, bezesporu je. Proč tato aliance, čítající dnes 30 členů vzbuzuje […]

[více…]


RRMT

Vymírání druhu

20.09.2018 ★ rubrika: Analýzy

„Každý, kdo chce být veliký, musí dokázat to, co velikost vyžaduje“ Platón „Hromadné vymírání (někdy také masové vymírání) je událost, během které dočasně rapidně klesá diversita životních forem na Zemi. Jinými slovy, rychlost vymírání jednotlivých […]


starman

Star Man…

13.04.2018 ★ rubrika: Analýzy

Děcka, vždycky jsem vám záviděl, že vy se, narozdíl od nás, dožijete věcí, u kterých jsme tak moc chtěli být, což nám není souzeno protože takový už je život. Trochu se nám to splnilo, byli […]


Prodaná nevěsta 7

Česká povolební „skočná“

27.07.2017 ★ rubrika: Analýzy

Kdo by neznal Smetanovu Prodanou nevěstu, která začíná legendární „skočnou“. Takový ten tanec, v podstatě polka (spíše kvapík), jímž se chasa na návsi před posvícením baví. Proč bychom se netěšili, že? Tanec rozverný, veselý , […]


Publius:
římský konzul Publius Valerius Publicola a rovněž pseudonym, pod kterým 3 autoři: Alexander Hamilton, James Madison a John Jay publikovali mezi říjnem 1787 a srpnem 1788 sérii 85 článků hájících ratifikaci Ústavy Spojených států amerických. Články známé jako Listy federalistů vycházely v The Independent Journal a The New York Packet a zůstávají dodnes prvotním zdrojem interpretace americké ústavy, neboť tyto eseje dávají obecný přehled o srozumitelné a atraktivní verzi filosofie a motivací navrhovaného systému vlády. Autorům se tímto způsobem podařilo ovlivnit volbu ve prospěch ratifikace a usměrnili tak budoucí interpretaci Ústavy USA.

Federalisté
sdílet sdílet sdílet sdílet