Pěkná bestie tohleto médyjum
„Novináři jsou největší nepřátelé lidstva“
Úvodní citát je připisován Václavu Klausovi. Při vší úctě se domnívám, že jeho autorem je spíše někdejší americký president Richard Nixon. Ono na tom v podstatě nezáleží, až na jednu maličkost. Dodatek 1 ústavy USA v podstatě zaručuje absolutní svobodu slova, což bývá mylně vykládáno tak, že mohu (novinář, nenovinář) napsat, či jinak sdělit cokoliv mně má nevymáchaná slina, či pero na jazyk či papír přinese. I česká ústava (Listina práv a svobod §17) se o svobodě slova zmiňuje, i když zdaleka ne tak absolutně jako ta americká. Jak už to bývá, vždy se vyplatí vyhledávat příslušné „zakopané psy“, jichž v těchto případech bývají plné krchovy. Smyslem uvedených ústavních zákonů je zabránit cenzuře, nic víc, nic míň. Nikdo, zejména pak státní instituce, mi nesmí bránit v tom, abych sdělil to, co mám potřebu sdělit. JENŽE!!! Sdělím-li dokazatelnou nepravdu, která se může dotknout mého spoluobčana natolik, že na mě podá např. žalobu u soudu, nastupují zákony jiného druhu, například ty na ochranu osobnosti. Tedy zabránit mi v tom říci nějakou lež či jinou nehoráznost nikdo nesmí. Poruším-li však svým sdělením zákony jiného druhu, pak mám smůlu. Jednoduché, což? Avšak mnohým zdejším politikům těžko sdělitelné. Toto je řekněme snadnější a jakžtakž řešitelná část případné kolize se svobodou slova. Půvabnější jest, pakliže některý z razantních politiků vyhlásí, že v rámci čistoty rasy národa uvězní dejme to občany jiné národnosti. Pokud je takovýto „nácek“ členem Parlamentu, nastává problém. Kříží se zde ústavou zaručená poslanecká imunita se svobodou projevu. Pokud je tedy na politika – poslance podána žaloba, musí orgány činné v trestním řízení požádat příslušnou komoru Parlamentu o vydání onoho politika k trestnímu stíhání. Je-li politik „chlap“ a stojí-li si za svým, sám požádá o vydání. Apropos, politik-chlap, to je většinou to, čemu se latinsky říká „contradictio in adiecto“, tedy rozpor v přívlastku…
RNDr. Otakar Vychodil
