A hleďme ho!

Ledva si můj určitě nepříliš oblíbený francouzský prezident Macron natloukl svá ctěná ústa prohlášeními (pravdivými prohlášeními) na adresu imigrantů a sklidil za to bouři na sociálních sítích, člověk by čekal, že sklopí uši a poslušně se postaví za sukně Mutti Angely. A to on ne! Dokonce pozval samotného arciďábla, amerického prezidenta Donalda Trumpa na slavnosti státního svátku Francouzské republiky. Já vím, že se s americkým prezidentem počítalo už před Trumpovým zvolením, protože je tomu právě 100 let, co Američané vstoupili do První světové války a Němcům už nepomohla ani svěcená, natož pak speciální vlak do Petrohradu s Vladimírem Uljanovem (vulgo Leninem) na palubě – jak to bylo moudré a státnické rozhodnutí jim předvedli za pětadvacet let „krasnoarmějci“, ale to je jiný příběh. Při této příležitosti však nebylo nutné dělat takové okázalosti, jako jsou soukromá večeře na Eifellovce (!), osobní angažmá francouzského prezidenta jako „průvodce“ Paříží americkému prezidentovi, atd. Jednoduše Macronovi na osobní schůzce s Trumpem hodně záleží.

Macron zřejmě přišel na to, nebo mu to někdo poradil (manželka?), že s Trumpem je zřejmě možné nejen efektivně jednat, ale také se na spoustě věcí dohodnout. Přes ambasády, „gédvacítky“ a podobné z Trumpova hlediska „zbytečnosti“ to nepůjde. Jako správný obchodník prostě dává přednost jednáním z očí do očí, samozřejmě s inteligentními a jemu rovnými partnery. Macrona nemám rád, ale nikdy jsem neřekl, že je hlupák – to tedy rozhodně není, spíše naopak. Navíc Francie je bez jakýchkoliv debat jednou ze světových velmocí. Je tedy Macron pro Trumpa a Trump pro Macrona naprosto rovným a inteligentním partnerem. Vykládat o Trumpovi, že je hlupák, to mohou česká média, případně média německá, a to přesto, že už velmi „brzdí“ i CNN, která se prý díky své „antitrumpiádě“ dostala v USA ve sledovanosti někam do druhé desítky, i když léta patřila mezi mediální „superlídry“. Komu není rady, tomu není pomoci…

Co tím Macron sleduje? Nabízí se hned několik důvodů. Jednak mezinárodně bezpečnostní otázky – imigrace, situace na Středním východě, Evropská unie, OSN a celá řada dalších. Dále pak otázky vzájemného obchodu, energetické spolupráce (Francouzi ukončují provoz atomových elektráren z důvodu zastaralosti a váhají, co dál), prostě je toho značné množství. Na globálním oteplování, spíše jeho řešení podle Pařížské schůzky (sic!), se neshodnou a vsadil bych se, že se o tom ani bavit nebudou. Daleko zajímavější je věc „vnitroevropská“. Merkelová má s Trumpem problém, a velký. Jsou tedy dvě možnosti. Buď Macron bude hrát roli „prostředníka“ mezi USA a EU (=Německem), nebo pracuje v ryze francouzském národním zájmu. To znamená, že si spočítal, a člověk na to nemusí být zrovna Henri Kissinger, že tandem s USA je pro Francii daleko výhodnější než věčná, i když evropsky pochopitelná, německá dominance. Obě dvě varianty posouvají Francii o poschodí výše, a jen hlupák by je nevyužil. A opakuji, prezident Francouzské republiky, pan Emmanuel Macron, i když ho nemám rád, rozhodně hlupák není.