Bojovat je třeba!

Není nad spravedlivý boj proti nepřátelům, nejlépe jakýmkoliv – dokonce ani nemusí existovat. Součástí vývoje lidstva byl boj vždycky, dnes máme alespoň fotbal a sport vůbec, který je, pokud se mu člověk věnuje aktivně, skutečnou substitucí bojových pudů a má na člověka očistný účinek.

Je doslova dojemné neotřesitelné stanovisko paní kancléřky Merkelové a zbytku EU, které více než Galileovo „a přece se točí“, připomíná Švejkovo „a přece jdu do Budějovic“. Ano, řeč je o velehitu zachránců Zeměkoule, globálním oteplování. Jako člověk přírodovědeckého vzdělání z podstaty věci beru v úvahu výsledky experimentů nejmodernějších vědeckých pracovišť. Zde nejde o víru či nevíru. I v ono tentononc, pokud mám tu smůlu a šlápnu do něj, nemusím věřit, ale stejně to páchne, a ve vlastním zájmu se hodlám urychleně očistit, abych společensky obstál. Zejména u paní docentky chemie Merkelové mě zaráží ta urputnost a germánská umanutost, s níž trvá na tom, co podle všeho bylo vyvráceno patrně současným nejmodernějším světovým vědeckým pracovištěm, ve Švýcarsku sídlícím, za mohutné a chvályhodné podpory EU postaveném CERN. Aby bylo rozuměno. Nikdo nezpochybňuje oteplování zemské atmosféry. Ale jedná se zřejmě o staleté až tisícileté cykly, které souvisejí se sluneční aktivitou, tedy s energií, která je naprosto nesrovnatelná se vším, co kdy bude lidstvo schopni vyrobit. Ano, chovejme se k přírodě s náležitou úctou, chraňte ji jako oko v hlavě, ale, pro Pána Boha, nebojujme se Sluncem! Vždyť jsme k smíchu…

Napravujme, co napravit můžeme. Třeba nedostatek vody a hrozící obrovská sucha. Vraťme vodním tokům , dnes spíše kanálům, jejich původní koryta, hlavně pak slepá ramena, která budou zadržovat vodu v krajině, a stabilizovat její spodní hladinu. To jsou věci, které mají smysl a efekt. Jsou také určitě levnější než boj proti Slunci. Je to pouze boj s lidskou „blbostí“ a zpupností předchozích větrům a dešťům poroučejících generací. I tak je to práce na sto let…