Cui bono?

Nejsem ústavním soudcem ani ústavním právníkem. O ústavě České republiky toho však vím poměrně dost na to, abych, řekněme, poněkud pozvedl obočí. Především Ústavní soud se zabývá výhradně ústavností zákonného prostředí České republiky. O nějakém vztahu k zahraniční politice se ústava zmiňuje pouze v článku 87 odst. (2) (Moc soudní – ústavní soud), kde se doslova praví:
„(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována“.
Článek 10a říká:
„(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu“, článek“ 49 pak doplňuje, že
„K ratifikaci mezinárodních smluv
a) upravujících práva a povinnosti osob,
b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,
je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.“
Tolik k ústavě České republiky a vztahu Ústavního soudu k mezinárodní politice.

Pokud se stávajícímu předsedovi Ústavního soudu nelíbí to, co se děje v sousedním Polsku (ve vztahu k tamnímu ústavnímu pořádku), může se k tomu samozřejmě nějak vyjádřit. Ale jen a pouze jako občan České republiky, a to v rámci ústavou garantované svobody projevu. Bylo by absolutně nevhodné, až pobuřující (nikoliv vyloženě protiústavní), kdyby se při tomto vyjádření zaštiťoval svou vrcholnou ústavní funkcí. Za všech okolností by si však měl být vědom toho, že jeho hlavní pracovní náplní je bdít nad ústavností příslušných pořádků v zájmu občanů České republiky. Zda tak v tomto případě činí, či ne, to nechávám na jeho privátním etickém kodexu…

Latinská otázka, která se vznáší ve veřejném prostoru po jakémsi „zatroubení“ k útoku proti našim severním sousedům a kolegům z V4 zůstává zatím nezodpovězena : „Komu je to ku prospěchu?“. Z hlediska přísné logiky v rámci latinského „sine ira et studio“, česky „padni, komu padni“, vychází jako velmi pravděpodobná varianta slavného výroku starořímského politika Marca Porcia Cata „Ceterum autem censeo V4 esse delendam“ – „Ostatně soudím, že V4 musí být zničena“. Prostřednictvím představitelů České republiky a to nejpozději po říjnových volbách 2017, pravděpodobně vystoupením z V4. Je toto v zájmu občanů České republiky? Troufám si silně pochybovat. Že to však může být v zájmu našich mocných západních sousedů, to nelze vyloučit…