Extrém je extrém a občan je občan

„Obraz Německa u mezinárodní veřejnosti události v Hamburku silně naruší,“ uvedl šéf diplomacie Sigmar Gabriel. Politický motiv protestů byl podle něj jen záminkou a pachatelům výtržností šlo jen o násilí. „Pachatelé se nijak neliší od neonacistů a jejich žhářských útoků. S údajně ‚levicovými motivy‘ to nemá nic společného,“ dodal Gabriel.

Toto prohlášení ministra zahraničí Spolkové republiky Německa je snad prvním zaznamenatelným konstatováním tohoto druhu, pocházejícím z oněch končin. Vždy to totiž byli „levicově orientovaní demonstranti“ na straně jedné a „pravicoví extrémisté“ (nacisté) na straně druhé. Jen tak na okraj, toto na hlavu padlé a nebezpečné rozdělování lumpů na levicové demonstranty a pravicové extrémisty je u nás zatím běžné. Nikoliv! Už Jaroslav Vrchlický, pravda v jiném kontextu, konstatoval, že obojí „udrží svou formu, no a smrdět bude dál“.

Vysvětlete zraněným policistům, majitelům spálených aut a obchodů s rozmlácenými výklady v Hamburku rozdíl mezi „oprávněnými protesty“ a „řáděním extrémistů“. Dobrá rada. Ve vlastním zájmu se o to raději ani nepokoušejte. To, co by zajímalo mě osobně je, kolik „obohacovačů“ naší upadlé kultury, tedy islamistických radikálů a jim podobných bylo mezi oněmi maskovanými gaunery. Aby se nakonec neukázalo, že islámský lump je politicky přijatelnější než lump levicový nebo nácek.

Jednoduché. Nikdo z nich není jakkoliv přijatelný. Ať již izolovaně, nebo v kombinaci, extrémista je něco, co do této společnosti patřit nesmí, neboť demokracie má své meze. Připustit škody značného rozsahu na majetku normálních občanů, kteří si ze svých daní platí policii, aby udržela pořádek, a přitom tuto policii „nasadit“ tak, že výsledkem jsou dvě stovky zraněných policistů, to je obrovská neschopnost těch, kteří jsou za to zodpovědní. V tomto případě starosty Hamburku Scholze, který garantoval občanům, že si zasedání G20 ani nevšimnou. Všimli si, a proklatě si všimli! Pan starosta by se raději měl odporoučet pryč z politické scény, nejlépe nadobro. Pokud si ovšem Němci nehodlají nechat nadále štípat dříví na svých hlavách. Je to jejich věcí, ale troufnu si jim doporučit k zamyšlení jednoduchý fakt: lidská lebka není z oceli, a jednoho dne určitě praskne…