FNN

Na schůzce prezidenta Trumpa s prezidentem Macronem je nejspíš něco opravdu zásadního. To si tedy Macron troufl opravdu hodně.

Po pořádku. Již dlouho platí, že když se člověk podívá třeba na zpravodajství kdysi docela přijatelné zpravodajské jedničky, tedy americké CNN, má pocit, že do čela USA se dostal uprchlý, několikrát k smrti odsouzený trestanec ze Singsingu, či jiných tamních „detenčních“ zařízení. Tento zoufalý řev liberálních médií je především otravný a potom také hodně kontraproduktivní. Nevím o kolik stoupl díky tomu náklad New York Times a Washington Post – dalších Trumpových „fandů“ –, ale CNN se na žebříčku sledovanosti propadá.

Ta vpravdě třídní nenávist především CNN vůči Donaldu Trumpovi tak snadno léčitelná není. Prezidentovi jejich žluč evidentně nevadí, naopak tuto „ctihodnou a objektivní“ stanici cíleně provokuje. Říká jí „Fake News (Network)“, po našem něco jako „Síť vylhaných zpráv“, ve zkratce FNN. Když vezmeme v úvahu, že před prezidentskými volbami se CNN v USA říkalo „Clinton News Network“, čili „Zpravodajská síť Clintonových“, a to pro naprosto nepokryté až fanatické fandění Hillary Clintonové, je jejich vztek sice pochopitelný, ale už opravdu otravný – do jisté míry i zneklidňující, protože Trump byl zvolen na základě více než 200 let platné ústavy USA, tak o čem je, proboha, řeč?

A teď ještě k tomu všemu pozvání prezidenta Trumpa do Paříže, před pár měsíci CNN zbožňovaným, dnes již podezřelým francouzským prezidentem Macronem. Předpokládám, že jakousi třešničkou na dortu hořkosti bylo zmatkování v prezidentově koloně v Paříži, kdy se auta novinářů dostala omylem (určitě „podezřelým“) do běžného pařížského provozu, který je úctyhodný, takže jim prostě prezident „upláchl“. Mlčky počítám s tím, že mezi těmito zbloudivšími auty byl i novinářský povoz CNN.

Takže se dovídáme, že mimořádně přátelské osobní přijetí prezidenta Trumpa prezidentem Macronem, je jenom trik, jak se Trumpovi vnutit pomocí „červených koberců“, podobně jak učinil saúdský král (!), což je rozhodně mediální kalibr dosti, řekněme, odporného formátu. Nebo, že v Paříži není jeden „nepředpověditelný“ prezident, ale implicitně dva takoví, navíc oba dva byli outsideři voleb – to by byla lepší Marine Le Pen, asi. Navíc hledání jakéhokoliv čehokoliv, co by oběma prezidentům mohlo uškodit, což při pohledu na Evropu americkýma očima, působí hodně komicky. Pokud se prezident Trump vyjádří příznivě a gentlemansky o postavě paní Macronové, maje po boku krásnou první dámu paní Melanii, tak úplně poslední, komu by tento po americku „sexismus“ vadil, jsou Francouzi.

Z hodného hocha se tak stává přes noc odsouzeníhodný vyvrhel. No, světská (mediální) sláva, polní tráva, monsieur l´presidente…

P.S. Ale tu večeři v Jules Verne restaurant na Eifellovce jim přeji a závidím. Na fotografiích sedí u mého oblíbeného okna s nejkrásnějším výhledem na Paříž, korunovaným Montmartre s chrámem Sacre Coeur na obzoru. Je to už hodně dávno…