Hromadný bod verze 2.0

Již v červenci tohoto roku jsem byl nucen sáhnout do pokladnic mé profese – tedy číslicové matematiky. A dnes je to tu zase. Taková specificky matematická záležitost. Figuruje v ní jakési „epsílon“ , řecky „ε“, které reprezentuje určité číslo. Číslo velmi malé, zlomek, který má v čitateli jedničku a ve jmenovateli také, ale za ní tolik nul, jakoby „všichni lidé, co se kdy narodili, celý svůj život nedělali nic jiného, než nulu byli psali“. Tak alespoň říká „První česká analysis“, publikace, která podle mého skvělého vysokoškolského učitele, pana Dr. Trávníčka, vyšla ve století devatenáctém a tvrdila tuto věc. Věc správnou, až na to, že ono „epsílon“ je ještě nekonečněkrát menší. Tedy pokud je bereme jako poloměr, ve dvourozměrném prostoru kružnice, ve třírozměrném koule, ve vícerozměrném to pak nechám na fantazii čtenáře této glosy. V tomto prostoru, tedy ohraničeném oním „epsílon“ se nejenže nachází spousta prvků třeba této posloupnosti, která směřuje k bodu „0“ a nikdy jej nedosáhne (například posloupnost čísel 1/n, kdy n+1 je o jednu vyšší přirozené než číslo předcházebící), ale je tam těchto prvků nekonečně mnoho. Pěkné, což?

Jako matematik profesionál mohu tvrdit pouze jednu věc: Na to, abyste to pochopili, Vám samozřejmě nestačí jakákoliv státem podporovaná maturita z matematiky. Předpokládá to pouze to, že prostor, který používá k myšlení vaše dutina lebeční, tedy šedá kůra mozková, se limitně neblíží nule. Ano, na to, abyste pochopili sílu tohoto bodu, třeba bodu „0“, viz příklad, který je oním hromadným bodem, kterému Rusové říkají daleko přesněji „točka zguščenija“, tedy bod zahuštění, stačí onen opovrhovaaný selský rozum.

Myslet si, že celý Vesmír, který sledujeme pomocí výdobytků našich technologií, je pouhou chimérou, je docela pěkná hloupost. Pouze stačí, aby se přírodní zákony statisticky zachovaly tak, jak mají, a náš celý virtuální prostor, včetně ipodů, iphonů, GPS navigací, a podobně, je v …. Naše Slunce může během desetiny vteřiny vymazat to, co celá desetiletí považujeme za jakési neměnné výdobytky naší civilizace.

Není všechno, co se dnes děje, konstantou, tedy věcí neměnnou. Hromadné vraždy v Nevadě, USA, nebo vládní útoky španělské vlády proti Katalánsku, mohou být projevy jakési „křeče“ naší civilizace. Mohou, ale přesněji: nikoliv skutečné civilizace „naší“, ale těch, kteří ve jménu jejím zasahují…