I mistr tesař…

Je hodně zajímavé takové to masové blbnutí a skupinové útoky manipulativního charakteru, jimiž se více a více vyznačují zatím svobodné sociální sítě. No, pokrok se nedá zastavit, říkal kdysi i soudruh V.I. Lenin, tím méně pak bouřlivý vývoj této zatím nejdemokratičtější formy komunikace. Twitter i Facebook vznikaly s úplně jinými záměry, to je jasné už z technologické povahy těchto softwarových veleděl, nicméně Zuckerberg míní, a Její Veličenstvo Internetová komunita verze 2.0 mění.

Z mého osobního hlediska jsou tyto sítě náhradou dávno zaniklých dřevěných plotů, na nichž se člověk ze školní křídou napsaných zásadních sdělení, případně neuměleckou rukou nakreslených obrázků dověděl, že Máňa je …, případně Pepík je… Hodnotím-li informační hodnotu drtivé většiny příspěvků na zmíněných sociálních sítích, je prakticky totožná jako u oněch křídových artefaktů, tedy nule se blížící. Jako jsem tehdy nevěděl, o kterou Máňu, či kterého Pepíka, se jedná, dnes netuším, co si ti dva pánové, jinak přátelé na Facebooku udělali, že na sebe štěkají jak vzteklí psi, nevím, proč by mě mělo zajímat, co má kdo k obědu, i když mu to samozřejmě přeji.

Přesto sociální sítě neodsuzuji, naopak si velmi vážím nápadu, který jako první masový internetový prostředek začíná pracovat se zárodky jakési kolektivní inteligence. Ano, to, co předvádí ona drtivá většina uživatelů, svědčí spíše o naprostém opaku jakékoliv inteligence, nicméně pořád tvrdím, že to jsou „dětské“ nemoci. I letadlo bratří Wrightů před 100 lety vypadalo jinak než F-22 Raptor, ne?

To, co plní sociální sítě už dnes a občas až bravurně, je „hlídání mocných“, mnohdy tak nekompromisně, že na to mohou i takzvaně „dojet“. Jak dotyční mocní, tak sociální sítě. Například „hodný“ až odporně sebevědomý hoch Monsieur l´Presidente Francouzské republiky Emmanuel Macron si „troufl“ říci pravdu, což většinou nečiní. Na schůzce G20 mu to před novináři trošku „ujelo“, když sdělil, že za své problémy si Afričané mohou sami, že mají příliš mnoho dětí a pak utíkají do Evropy, aby je živila, dodávám já. Samozřejmě, že jste řekl pravdu, pane prezidente, ale „zní to blbě“, řekl by Jan Werich. Blbě v rámci multikulturních žvástů a výpadů proti zemím V4, tedy jakési té sice pochopitelné, přesto však odporně připálené omáčce eurokeců, které od něho známe. V4 na sobě nechá dříví štípat, si alespoň myslí pan Macron – před tímto nemoudrým přesvědčením bych si troufl ho varovat – a problém migrantů donedávna problémem nebyl, alespoň pro něho určitě ne. Leč prakticky okamžitě po jeho exposé se do něj pustila hejna facebookových mravokárců, střihačů projevů a jistě i jeho politických odpůrců, kteří z něj během pár hodin udělali xenofobní zrůdu. Samozřejmě, že ničím takovým není, ale za sebe, a jsem si jist, že nejen za sebe, mu to docela přeji. Příště si bude muset dát pozor, tento mladý nadějný jupík (Young Upward Moving Man – český mladý šplhoun). Alespoň ví, že twitter ani facebook nikdy nespí. Minimálně do té doby než tyto dva ďáblovy vynálezy zakáže nějaká směrnice Evropské unie, což je podle mě pouze otázkou času…