Publius News
Pátek 03. prosince 2021

Glosy

Jádro pandemické katastrofy

★ 08.06.2021 ★ rubrika: Glosy

Tuto úvahu jsem napsal 27. února 2021 – tehdy mi přišlo z lidského hlediska nepřijatelné, trapné a také zbytečné ji uveřejnit, takže tak činím až v těchto červnových dnech. Berte to, prosím, jako memento…

Chcete vědět v čem je faustovské jádro pudla pandemické katastrofy, kterou předvádí Babišova vláda? Zdaleka nejen v Babišovi samotném, stejně by dopadl libovolný politik – i větší „esa“ na Západě se nechovají zase o tolik kvalifikovaněji. Problém je v systému, a je zásadní povahy.
Příklad? Necháte vrátného řídit Škodovku nebo frajtra tankovou bitvu u Kurska? Ve snu vás to nenapadne, jde přeci o obrovskou zodpovědnost a v druhém případě navíc o to, kdo vyhraje válku. Přitom v situacích, kde jde už o miliony lidských životů, k tomu také o kvalitu života příštích generací a o obrovské nejspíše úplně zbytečné společenské a ekonomické ztráty, necháme klidně řídit tuto krizi nejvyššího řádu skupinu nekvalifikovaných amatérů, kteří pouze umějí dobře lhát, podplácet své voliče nesplnitelnými sliby a směšným „držhubným“, přičemž to, že jde o lidské bytosti, ony dotyčné „řiditele“ států vlastně vůbec nezajímá. Jsou to výrobci ničeho z prostředků stvořených jinými, které o jejich um a práci okrádají s bravurností parazita-ekvilibristy. Ano, v dobách míru, to se jim to žije, kecá a lže! Ale chraň Pán Bůh, jakmile dojde k nějaké situaci, kdy by měli tito leštiči klik partajních sekretariátů, tyto pijavice přisáté k žilám veřejných rozpočtů skutečně začít něco řešit. Současná situace je přitom tou poslední, v níž by tito parazité měli mít jakékoliv slovo, natož pak mít právo činit rozhodnutí, která mohou mít vážné dopady na jednotlivé občany, tudíž i na společnost jako celek.
Proč systémová chyba? Je tisíce let stará, je hrozivým mementem republikánských na demokratických principech postavených státních struktur. V okamžicích, kdy jde o lidské životy, kdy je nutné nastartovat dříve vyvinuté špičkové organizační, realizační a mnohokrát ověřené procesy (samozřejmě simulací i důkladnými praktickými zkouškami – cvičeními), permanentně vyhodnocovat a korigovat jejich chování, kvalifikovaně řídit a rozhodovat během vteřin, tu je jakýkoliv amatér stojící v důležité pozici možným fatálním ohrožením obrovských hodnot a především lidských životů. A tímto nebezpečným blbem je bez jakéhokoliv pardonu „politik-profesionál“ současného typu. V dobách Římské republiky měli pro tyto situace institut „diktátora“, tedy muže, lidem a Senátem jmenovaného, v příslušných chvílích konzulem povolaného a téměř absolutními mocí a obrovskými pravomocemi vybaveného, pověřeného zásadním úkolem – dotyčnou krizi vyřešit. Kdy byl povolán? Když došlo k bezprostřednímu ohrožení Republiky a bylo třeba bleskových a brilantních rozhodnutí, kterými rozhodně neoplývají předlouhé diskuse v demokraticky fungujících orgánech parlamentního typu. Je jasné, že dotyčný muž byl pečlivě vybírán, protože jakmile vyřešil krizovou situaci, ze zákona tehdy do maximálně šesti měsíců, předal jemu svěřené pravomoci zpět Senátu a dalším orgánům Republiky a, i když oslavován, vracel se zpět k své původní „předkrizové“ činnosti. Nějakou dobu to skvěle fungovalo, tedy pokud žili čestní a Republice plně oddaní mužové, třeba legendární Cincinatus (kdyby někdo hledal etymologický původ jména amerického města Cincinati, je to na jeho počest, neb byl velkým vzorem Otcům zakladatelům USA). Tento institut byl velmi úspěšný a vážený do té doby, než se logicky a zákonitě objevil ten, kdo dokázal mistrně využít gigantické moci, které se mu z rukou Senátu dostalo v krizové situaci, k vlastnímu prospěchu. Prvním z nich byl nějaký Gaius Julius Caesar. A bylo… Ani Otcové zakladatelé USA si netroufli do Ústavy zakomponovat něco podobného institutu diktátora, protože velmi dobře věděli, že „lidé nejsou andělé“. Přesto je evidentní, a současnost je toho bolestivým dokladem, že něco principiálně podobného v demokratických republikách nutné je.
Kdysi jsme se pokoušeli takovýto krizový systém v rámci České republiky stvořit a uvést v život tak, aby byla podstatně snížena možnost jeho zneužití. Je to tak odhadem 15 let… Tehdy byly naše záměry prohlášeny za zbytečné a megalomanské, zajímavé je, že nikoliv za demokracii ohrožující – o to více pak ohrožující ekonomické zájmy jistých silných skupin. Projekt byl ani ne tak započat (byl udušen ještě před počátkem realizace), jako spíše způsoben hrozbou pandemie smrtících virů typu SARS (který naštěstí zhynul sám), především však hrozbou úderu mutace viru H5N1 (ptačí chřipky), podle čehož by současné opravdové děs budící řádění covidu-19 bylo takovou lehkou selankou. Tedy nic realizováno nebylo, projekt byl spolu s autory rozprášen do všech světových stran, slibně se vyvíjející struktury destruovány, no a „jelo se dál, močálem černým podél bílých skal“. Neexistuje tedy z oněch dob nic, na co by bylo možné navázat (zkušenosti odborníků byly spolu s nimi „vymizeny“), vyvinout přes noc na koleně za chůze nic podobného nelze (je to, věřte, velmi složité a pracné), a tak současná parta zoufalých amatérů dělá prostě jen to, čeho je (ne) schopna. Žádný z jejích lockdownů, zákazů, příkazů a sebevětších pitomostí úspěšný nebude, protože úspěšný být nemůže. Pozor! Ani náš milionkrát sofistikovanější model by virus neporazil, to totiž principiálně možné není, ale krize by rozhodně probíhala za daleko menších společenských, ekonomických a troufám si říct i lidských ztrát než dnes.
Proč to píšu? Jen nemám rád, když se systémové chyby zaměňují s tím, že je u moci ten či onen trouba. Bez té dlouhodobé přípravy by to prostě nezvládl nikdo z politiků – v dané oblasti jsou z principu pouhými hloupými amatéry. Kvalitní krizový management, protože jen pro něj to úkol je, ten by to zvládl jistě s daleko menším chaosem a ztrátami, ale ani on není schopen virus porazit. Virus postupně zeslábne z důvodů zvýšení celkové úrovně společenské imunity, nejspíše tomu pomohou i kvalitní vakcíny (doufejme, že kvalitní jsou). Jen si, prosím, v našem vlastním zájmu nikdy nenechme tlouci do hlavy lži nevzdělaných a nezkušených amatérů, že něco jde jen tak bez rozsáhlých praktických zkušeností vyřešit jedním zasedáním vlády, činěného na základě chaotických výkřiků médii hojně citovaných pseudoodborníků. Lžou a lžou… Hlavně pak tihle politici, a to nejen ti naši, protože podle všeho schopnost „kvalitně“ lhát je první nezbytnou vlastností, kterou musí politik, tedy ten současný, býti vybaven v dostatečné míře…


sdílet sdílet sdílet sdílet