Nevzdáváme se – neumíme to…

Transparenty, fábory, ano i odhodlaná slova v tištěných i viděných médiích. Nikdo se nechce nikomu vzdát, neb má nárok na své historické požadavky, „i kdyby šli všechni čerti proti nám“, „a kdo se odrodí, čepelem v tu zrádnou hruď“. Jakoby trošku přitruhovalo

„Španělskou zemi já mám rád, o Španělsku si zpívám…“ Taková ta nádhrená napadnutá Ježkova melodie, samozřejmě podpořená mohutným textem V+W. Rozpomenu se stěží, kde Barcelona leží, vím jen, že to tam, krásný je. K onomu Španělsku. Ono je konstituční monarchií, ergo i panovník tam má přesně definovaná práva a povinnosti. Lidé nejsou andělé, jak dí Otec zakladatel Spojených států amerických James Madison. Lidi jsou lidi! Pokud tedy lidem vládnou lidi, je nutné, aby lidi, jimž je takto vládnuto, měli možnost toto vládnutí kontrolovat. A zjišťovat, není-li třeba ono vládnutí jakýmsi valchováním hřbetů poddaných, což je „ekelhaft“, řekli by Němci.

Nechat bez povšimnutí mlátit své poddané (spíše spoluobčany), lidi mladé i staré, ženy i muže, to není rys hodný španělského granda a státníka především, Vaše Královská Milosti. No, kdysi, v letech 30. století minulého k Vám jezdily oddíly našich interbrigadistů. Nějak nám nejspíš záleželo na tom, aby ve Vaší zemi nezvítězil podobný Nácek jako v Německu. Nebyli jsme tehdy úspěšní, pravda, ale další vývoj nám dal zapravdu

P.S. O Prahu se skutečně bojuje i v Barceloně !!