Palermo

Mít pravdu není žádné terno. Zvláště , máte-li tu pravdu s několikaletým předstihem, zatímco se kolem vás lavinovitě šíří virtuální bludy, které se snaží vám z jakýchsi důvodů dokazovat, že stěna, na níž se díváte, není bílá, nýbrž modrá se zlatými hvězdičkami, abych parafrázoval slavný Podskalského film Bílá paní. Za pár let se sice ukáže, že jste pravdu měli, ale ten pocit, když jste tuto pravdu hlásali voskem zalitým uším a hlavám gypsovým, ten je opravdu hrozný – hlavně ta bezmoc tváří v tvář zřejmě zlému, či sebevražednému úmyslu, který za tím vším vnímáte.

Už na počátku imigrační krize bylo jasné, že lavinu nešťastníků, riskujících život na nekvalitních plavidlech, platících nekřesťanské peníze vydřiduchům a šmejdům nejhoršího zrna, ať ji způsobil, kdo chtěl, ať úmyslně nebo ne, není možné zastavit hradbou nesmyslných keců o humanitě, asimilaci, atd. a podobných hloupostí. Žádný křesťan, žádný člověk nevyžene lidskou bytost prchající před válkou. Určitě je schopen a nachystán jí pomoci za jistých přesně definovaných předpokladů. K nim jaksi nepatří drahé mobilní telefony, hulvátské chování a totální nerespektování zásad cílového civilizačního prostoru, v tomto případě Evropy. Jestliže k této doslova invazi dochází za asistence nějakých nevládních organizací, proti permanentně rostoucí nevoli nás, původních obyvatel, pak tu není něco v pořádku. A to něco se má řešit mimo evropský kontinent. Nelegálním pokusům o přepravu kohokoliv do výsostných vod evropských zemí je nutno zabránit prostředky, které má naše civilizace k dispozici.

Blokáda lybijských břehů od nichž zločinní pašeráci lidí odrážejí flotilou bojových plavidel je věcí, která se nabízela od samého počátku. Proč se např. Itálie či Řecko jako země NATO neozvaly a nehlásily ohrožení jejich bezpečnosti? Proč se k razantním krokům odhodlala zatím jen Itálie až v těchto dnech? Samozřejmě, že pět rychlých bojových lodí zvládne lehce 500 km lybijského pobřeží, a ne-li, Itálie jich má určitě dostatek. Jistěže nikdo nebude posílat ke dnu lodi plné ubožáků, kteří naprosto netuší, o co jde. Ale poslat je zpátky k libyjským břehům, to bezesporu jde. Alespoň pašeráci této síle určitě budou ve vlastním zájmu rozumět.

A jak dál? Jednoduše. Uprchlíci samozřejmě mohou žádat o azyl v evropské zemi, kterou si vyberou. Tento azyl jim může, či nemusí být udělen. Ale pouze příslušnými orgány dotyčné země a jen na africkém kontinentě, za přesně definovaných pravidel. Třeba prokázaný útěk před válkou.

Proč se tak neděje od počátku, to Bůh suď. Vypadá to, že se zase nějakému „komusi“ vymkl tento sociální experiment z rukou. A pořádně. Co bylo cílem tohoto „experimentu“, o tom je možné vést rozsáhlé diskuse. Jedno řešení se nabízí, ale je natolik exotické, že se zdráhám jej vyslovit. Takže je nevyslovím…

P.S. Něco tu nějak nehraje. Český rozhlas v ranním zpravodajství hlásí, že sicilské Palermo – jeho starosta, vítá uprchlíky, slibuje jim čestné občanství a dává jim nemalou finanční podporu a ubytování. Tentýž starosta, který před rokem křičel, že Palermo už není v Itálii, že je spíš Bejrútem nebo Istambulem. Tak nevím, asi se severoafrické a italské mafie nějak domluvily a už po sobě na ulici nestřílejí, jak se dělo loni. Opravdu tomu nerozumím …