Pojmy, průjmy a drsná realita

Hoble Frank, poněkud praštěný ale jinak zábavný westman z májovek Syn lovce medvědů a Duch Llana Estacada, vynikal tím, že zásadně používal cizí termíny (říkal „termity“) v těch nejnemožnějších souvislostech, které téměř vždy odporovaly jejich původnímu určení, případně byly z jiných sémantických vesmírů.

Děje se i dnes v míře nebývalé, dělo se tak i za komunistů, a to i na úrovních oficiálních. Třeba název plátku národněfrontové Československé strany lidové Lidová demokracie byla sémantická hloupost non plus ultra, neb demokracie jest „vláda lidu“ z řeckého δημοκρατíα, vláda lidu, původně z řeckého δημος (demos), lid a κρατειν (kratein), vládnout. Tedy Lidová vláda lidu – lidovci už tehdy byli velmi kreativní.

Podobně je na tom v současnosti celá řada pojmů, z nichž je velmi aktuální pojem „oligarcha“. Slovo opět řeckého původu, v současnosti u nás všeobecně používané stejně „zasvěceně“, jako ta lidovecká Lidová demokracie – slovo oligarcha pochází z řeckého Ὀλιγαρχία (Óligarchía), které má svůj původ ve dvou slovech óligon (málo) a archo (panovat). Jinými slovy relativně malá skupina mocných jednotlivců, kteří ovládají společnost. Na jakém základě? To je poměrně jednoduché – na základě společných zájmů, kdy je výhodnější stát ovládat společně, než se o tuto vládu „rvát“. Oligarcha je tedy označení někoho z této malé vládnoucí skupiny. Poznamenejme, že oligarchie je podle Platóna stabilnějším společenským uspořádáním než demokracie

Označovat pana Andreje Babiše za oligarchu je tedy opět sémantický nesmysl. Není členem žádné skupiny, Jeho ANO je one-man-show, je pouhou základnou k tomu, aby se tento pán dostal demokratickým procesem k moci. Vládnutí pod jeho vedením nemůže být oligarchií – nemá „kolegy“ ani soupeře, pravděpodobně nebude ani demokracií, tedy ani republikou (kdy Česká republika je sice ústavou takto definována, ale to byla za komunistů i Československá socialistická republika, že…). Čím tedy bude? Autokracií východního typu, ničím jiným. Autokracie (z řeckého autos – sám, kratos – vláda, tedy samovláda) je způsob, jímž se vládne například v Rusku a „přilehlém okolí“. Pan Babiš je tedy potenciálním autokratem směřující důsledně za svým cílem. Nic víc, nic méně.

Je tu však určitý problém. Tato autokracie ( v podstatě laskavější vyjádření pro poněkud mírnější formu diktatury – po platónovsku „tyranie“) není v tomto geopolitickém prostoru, najmě pak v Evropské unii, nijak obvyklá – bylo by to unikum. Vidíme nehorázné vměšování představitelů České republiky třeba do vnitřních záležitostí Polska (za vlády Zemana to bylo Rakousko) v jakémsi „vyšším zájmu demokracie“. Z hlediska cílů pana Babiše mi připadají vyjádření paní eurokomisařky Jourové (ano z hnutí ANO pana Babiše!!) na adresu Polska nejen nehorázná, ale přímo drzá. To, co mě zaráží, je, že narůstající nebezpečí vzniku autokratického prvku v EU nevyvádí unijní představitele z míry, naproti tomu Polsko se stává doslova „červeným hadrem“ pro „eurobýka“. Člověka napadají různé, velmi znepokojivé konsekvence, které budou potvrzeny či vyvráceny až po říjnových volbách. Máme se asi na co těšit…