Pravidla chování

Jedním z nejcennějších pokladů mé knihovny je soubor Pravidel chování člena americké Sněmovny reprezentantů USA. Ani ne tak proto, že se jedná o jeden z dvou tisíc v kůži vázaných výtisků, který jsem obdržel jako dar Kongresu USA při jedné nadnárodní delegaci tamtéž. Hlavně kvůli obsahu. Je tam mimo jiné především Ústava Spojených států amerických, která letos v listopadu oslaví 230 let existence bez jediného zásahu (!!!).

Je to, totiž, ústava, která neumožňuje vládě ovládat občany, ale přesně naopak. Umožňuje občanům, aby si ve své zemi vládli sami, přičemž vláda je pouhým „nástrojem“. Ano, jedná se o federaci, ano jedná se o prezidentský systém, ano jedná se o většinový volební systém na všech úrovních, ano, obsahuje velmi silné vzájemné kontroly tří mocí, na nichž je vláda postavena, tedy moci výkonné (přímo volený prezident – volební období 4 roky -, který si určuje administrativu – ministry, které mu schvaluje Kongres), zákonodárné (přímo volení zástupci ve Sněmovně reprezentantů, dvouleté volební období, a v Senátu – 2 senátoři za jeden stát Unie na dobu 6 let) a soudní (v čele s Nejvyšším soudem, jehož členy jmenuje prezident a schvaluje Kongres). Má i své chyby , to je jasné, ale prakticky vylučuje situaci, jíž jsme u nás svědky a účastníky v současnosti. Prezident, pohrdající ústavou a dovolující si ji vykládat po svém? V USA naprosto nepředstavitelné – je to těžký zločin. U nás? Nepostižitelné.

Ano, kořeny našich současných problémů jsou především v ústavním pořádku České republiky. A s tím musíme něco udělat, pokud nechceme mít v čele našeho státu podivnou skupinu klaunů , ale „muže (a ženy) moudré“.