Prázdniny, neprázdniny

Divný čas tohoto léta. Politická situace v žádném případě není po čapkovsku „nenastávající“, ani po vančurovsku „rozmarná“, ba právě naopak. Události se nemilosrdně zahušťují, jak bývá zvykem spíše na konci září, či počátkem října, tedy po zasloužených dovolených.

Počasím to rozhodně není. Je sice sucho k pohledání, občas bouří i krupobití ledových projektilů zvící holubího vejce sem tam zavítá. Jinak Slunce svítí jako o závod, dodávaje nadprůměrný počet tropických dnů pro radost jak odpočívajících lidí běžných, tak i meteo-alarmistů a „větru poručníků“, kterým tímto servíruje další munici ve spravedlivém boji proti globálnímu oteplování.

Letní klidno, řekl by jeden. Kdepak, vážení! Ani náhodou. Na Evropu se valí další vlna imigrantů za soudružské spolupráce pašeráků a bůhví kým financovaných aktivistů, prezident Trump se přátelí s prezidentem Macronem, přestože podle jakýchsi plánů (koho, to Bůh suď…) měli být nepřátelé na život a na smrt, v Německu začínají být střety imigrantů s policií na denním pořádku, Vladimir Putin ne a ne vymyslet nějakou rozumnou vizi budoucnosti Ruska, a tak dále. A ke všemu se ruští separatisté na východní Ukrajině rozhodli vyhlásit samostatný stát pod názvem Malorusko s hlavním městem Doněck. Samostatný, to bych jim i věřil, nezávislý rozhodně ne. Ten, kdo čekal už před dvěma lety něco jiného, je naivní snílek. Pikantní je, že pokud to dobře chápu, s tímto krokem většinově souhlasí i ostatní oblasti státu Ukrajina, nesouhlasí s ním hlavně Luhanská republika – další separatistický stát. V tomto místě to začíná vypadat jako ve střední Africe po dekolonizaci. Člověk může velmi brzy ztratit přehled nejen o tom kdo s kým a proti komu, ale hlavně KDO je ten kdo.

Kim Čong Un vyrábí atomové hlavice, které umí možná pomocí balistické rakety vystřelit, ale nějak je prý zatím neumí vrátit nazpět do atmosféry, což je závada dost podstatná – výbuch v kosmickém prostoru je možná působivý, ale poněkud zbytečný efekt. Ani Írán nezůstává pozadu a znovu rozběhl přerušený program testů mezikontinentálních střel. Oba tito zlořádové využívají procesu neutuchajícího a permanentního pokusu o likvidaci prezidenta USA, kdy člověku připadá, že Otcové zakladatelé ústavy USA nebyli tři, tedy Hamilton, Jay a Madison, ale minimálně čtyři. Tedy +CNN & comp.

A u nás? Lidovcům padl STAN (na hlavu asi), kterému bratrsky nabízejí nějaká místa na své kandidátce, což je svým způsobem vrchol křesťanské etiky. Nu což, svatá zpověď a pár otčenášů a zdrávasů to vyřeší. A tak podobně se to má ve státě českém.

Není to žádný klid před bouří, což ovšem o tom, zda bouře bude následovat, či ne, nic neříká. Třeba zahradnický deštíček, nebo smršť biblických rozměrů. Kdo ví…