Předvolební zamyšlení

Je těžké přímo sdělit to, oč vlastně autorovi jde, když i tak dokonalý jazyk, jakým čeština bezesporu je, nenabízí rozdíl mezi čislem jednotným a číslem množným. Autorovi pak nezbývá nic jiného než jakýsi „opis“ toho, co čím myslel, což je zhusta podobné vysvětlování anglického vtipu lidem rozumu, ehm, pomalejšího. Názvem glosy této je tedy zamyšlení „množné“, neb se jedná o několik zamyšlení nad věcmi vícero, i když ona zamyšlení (plurál) mají nějaké to zamyšlení (singulár) společné. Doufám tedy, že je jasno.

Jsem člověkem, který ctí nezcizitelný nárok kohokoliv na soukromý majetek. Beru to dokonce jako právo čímsi posvátné, sahající do dob samých počátků lidského druhu. Problém nastává, pokud se objeví něco, co jaksi podvědomě tuto hranici ryzího soukromí přesahuje. Řekněme, že se na mém pozemku, pozemku ryze soukromém, objeví „cosi“ velmi vzácného, co já vím, voda v poušti, uran 238, lithium a podobně. Jsem-li já svým vlastním společenstvím, tedy monarchou, šejkem, diktátorem a podobně, nikdo mi do toho, jak s oním „vzácným“ zacházím, hovořit nijak nemůže. Problém nastává, žiji-li na úzamí státu v podstatě demokratického. Jako vlastník tohoto „něčeho“ vzácného mohu mít problémy se zákonodárstvím mého státu. Není to nic nového. Již staré právo římské velmi přísně definovalo rozhraní mezi právy soukromými a právy „veřejného“ zájmu. No, a jsme u toho. Třeba jako vlastník pozemků na břehu řeky musím umožnit všem přístup k navigaci (=břehu) způsobem obecně přijatelným. Řeka mi nepatří, ta je jakýmsi majetkem společným a bránění v přístupu k němu, je něčím zavženíhodným – protizákonným.

Najdu-li tedy na svém soukromém pozemku cosi vzácného, což není definováno zákonem, mohu s tím zacházet dle libosti. Problém kardinální nastává tehdy, najde-li to stát na pozemcích jemu náležících, nebo, daleko hůře, když „stát“ dospěje k závěru, že dotyčné „cosi“ je v jeho zájmu. Na lid, od nějž stát svou moc odvíjí, se v daný okamžik zapomíná s rychlostí téměř světelnou.

Bez dalších „orací“. Bylo-li nám, lidu České kotliny bohy svěřeno bohatství Matky Země v míře téměř neuvěřitelné, vláda, která si troufne jej „rozfovrovat“ způsobem, který předvádí vláda současná, je to nejen svinstvo, je to především rouhání. Neexistuje vyšší zájem, než zájem lidu naší země, od nějž svoji moc vláda odvíjí – stačí si přečíst ústavu, vážení! Vše…

P.S. Lithium je prvek strategického formátu č.1. Nejen pro výrobu baterií (shodou okolností, autorem nejnovějšího revolučního principu jejich konstrukce je Čech – pan ing. Procházka , co nejhlouběji smekám ), ale i třeba pro konstrukci vodíkových pum (!). Zná někdo něco strategičtějšího? Já ne. Uran nám ukradli Stalinovi bolševici. Neměli bychom si nechat ukrást to ostatní, ne?