Publius News
Sobota 06. června 2020

Glosy

Špinavý obchod

★ 21.04.2020 ★ rubrika: Glosy

„Člověk se nemusí ani moc namáhat, aby dokázal udělat z necnosti ctnost, z pomluvy nezvratnou skutečnost, z impotence abstinenci, z hulvátství ohleduplnost, z okrádání filantropii, z krádeže čestný obchod, z neúcty moudrost, z brutality vlastenectví, ze sadismu spravedlnost. Má na to každý bez rozdílu, není k tomu zapotřebí žádného zvláštního nadání. Stačí nemít charakter.“ Joseph Heller

Toto hluboké poznání kaplana z legendární Hlavy XXII v sobě obsahuje vlastně vše, o čem člověk chtě nechtě občas uvažuje, pohlédne-li do „veřejného prostoru“, tedy prostoru politického, jehož je sám součástí, na jehož prapodivném způsobu bytí se chtě nechtě také sám podílí. Jak by se nepodílel? Především on sám tento podivný svět udržuje při životě svými daněmi. Někdy v roce 1850 se ptal tehdejší britský ministr financí Sir Gladsotne slavného fyzika Faradaye, k čemu je vlastně ta elektřina dobrá. Ten mu odpověděl takto: „Zbytečná otázka, Sire. Ať je k čemu chce, vy to stejně zdaníte.“

„Business is business“, pokrčí rameny Američané, když se chytáte za hlavu, dělá se vám špatně, či se hroutíte při pohledu na praktiky, které jsou při jistém druhu „obchodu“ používány. Jako by tam neexistovala nějaká stavidla, zábrany, které by jasně řekly, „hoši, tak tudy ne!“. Když něco namítáte oháněje se něčím tak směšným jako jsou jakési morální zásady, jste okamžitě označen za nepřítele svobodného trhu a podobně. To tedy minimálně. Můžete být také „eliminováni“, pokud dotyční „obchodníci“ usoudí, že byste v jejich honitbě zisků mohl činit nějakou překážku. Zdůrazňuji ono „mohl“, protože součástí dobrého obchodu je hodnocení možných rizik a jejich eliminace, pokud jsou tato nad „únosnou“ míru. Která míra je únosná, to určují dotyční „obchodníci“, takže někdy stačí jen se „divně“ podívat, či pokrčit rameny, a máte smůlu…

To vše samozřejmě souvisí s povahou dotyčných obchodů. K těm opravdu opovržení hodným, ať už se na to díváte z jakéhokoliv hlediska, patří ty, které jsou postaveny na lidském neštěstí (dokonce smrti), na lidském strachu o život a podobně. Američané tomu říkají „dirty business“, shovívavě přeloženo jako „špinavý“, přesněji pak „sprostý“ obchod. Sem beze sporu patří obchod s narkotiky, se zbraněmi, s lidmi (!), otrokářské praktiky, ale také lichva, a podobně. Z velké části se jedná o činnost ve slušných zemích nejen trestnou ale také trestanou, v čemž je podstatný rozdíl. Je-li, totiž, někdo v tzv. civilizovaných zemích (včetně České republiky) obviněn z podezření páchání této veskrze odporné činnosti, samozřejmě to v rámci příslušných trestních zákonů všech těchto zemí bez výjimky, zdaleka nic pro něj vážného být nemusí.

Verdikt soudů, či v rámci vyšetřování v pořadí už prvních orgánů „činných v trestním řízení“ (policie), úzce souvisí s výší disponibilního majetku dotyčného (v rámci této odporné činnosti se obvykle jedná o majetek značný), který může investovat jednak do „příslušných“ v jeho prospěch ze zákona (právníci), či přinejmenším ne-protizákonně (média, PR-agentury, „nezávislé“ neziskové organizace, atd.), pracujících prvků. Dá se říci, že nejpodstatnější úlohu v tomto kolotoči „boje za svobodu podnikání“ však hraje příslušné „rozestavění figur“ na veřejné (politické a státo-správní) „šachovnici“. Přesněji, kolik veřejných činitelů či státních zaměstnanců se vyskytuje na „výplatní listině“ příslušného obchodníka. Tomu se říká korupce, která samozřejmě patří mezi trestné činy ve všech „vyspělých“ státech. Proto je za nemalých investic nutné ji „realizovat“ tak, aby se na „to“ nepřišlo. Vůbec nejlepší je v klíčových pozicích mít ne-li přímo své zaměstnance, tak alespoň lidi snadno vydíratelné, či po ekonomických statcích vášnivě lačnící. Ovšem zdaleka nejlepším řešením je, býti sám (tedy býti dotyčným „nepříliš čistým“ obchodníkem) na zásadním postu rozhodujícím – třeba presidentem, ministrem, předsedou vlády. To chce ovšem velmi silnou povahu, oplývající prakticky všemi vlastnostmi, citovaných v mottu této glosy, a zdaleka nejen těmi.

Zlato již bylo vytěženo, ropná naleziště a ostatní těžební práva rozdělena, nerostné bohatství tedy není ničím atraktivním. Na burze a kapitálových trzích to musíte umět a v bankovním sektoru je obsazeno. Což takhle energetika? Přihořívá! Jenže ta bývá v rukou států – aha! A zde se objevil zdánlivě bezedný zdroj prostředků, který se v posledních desítkách let stal prakticky nejmasovější krádeží v dějinách. On ten klasický „špinavý obchod“ je špinavý en natura. Otrokářství, narkotika, zbraně? Fuj! To je skutečně odporné od pohledu, počtení, i poslechu… Ale takové mohutné státní zakázky, investice do všeho možného ve „veřejného zájmu“ státu, v rámci trvale udržitelných rozvojů, zelených energií, moderní infrastruktury, zdravotního, sociálního a jiných systémů řešení, provedení a hlavně inkasování provizí (takových drobtů ze stolu hodujících obchodníků nové doby) zainteresovanými státními úředníčky, zákonodárci, ministry, ale i veřejnými správci obcí atd., to je přeci ten obchod, jak má být!

Kde se všechny tyto prostředky berou? Samozřejmě, že ve státních rozpočtech schvalovaných parlamenty a ve veřejných rozpočtech schvalovaných městskými a obecními zastupitelstvy. Zdrojem těchto rozpočtů jsou především daně, tedy peníze, o něž stát dle zákona v podstatě „okrádá“ pracující občany. Aby ono „okrádání“ mohlo spočinout pouze v těchto uvozovkách, je nutné mít celou řadu kontrolních mechanismů, jako třeba funkční zákon o veřejných zakázkách (nikoliv tragikomický soubor pravidel jako v případě České republiky, vyžadující veřejnou soutěž i pro pořízení koberce do kanceláře státní instituce – dodnes tam asi chodí po betonovém potěru) a celou řadu dalších pravidel, protože stát jako instituce nějak fungovat musí. Jestli je tak až metastázově zbytnělá státní správa a mohutné přerozdělování prostředků, jako třeba v České republice jsou nutné, to je otázka pro jinou úvahu. Já jsem třeba přesvědčen že ani náhodou, ale o tom jindy.

Tyto překážky jsou pro dotyčného sebevýše postaveného „obchodníka“ velmi nepříjemné. Vedlejší investice jsou příliš vysoké a snižují efektivitu celého „poněkud nečistého“ obchodu. Když tu náhle? Doslova dar, no z Nebes určitě ne, v podobě epidemie, vyžadující nutnost krizového jednání ve prospěch vystrašených občanů!! Vyjímečná událost si doslova říká o vyhlášení „vyjímečného stavu“. Nesmírný chaos, který to provází, navzájem si odporující rozhodnutí, přihlouplé mediální výstupy, zmatená veřejnost, která si nakonec základní hygienické prostředky, které měl dodat stát, opatří svépomocí, atakdále, atakdále…

Co když ale mezitím „doma na ranči“:
„Obchodník“ a jeho „bratři ve zbrani“ začnou ve velkém používat jednoho z efektů chaosu a s ním spojeného „vyjímečného stavu“, tedy pozastavení zákona o výběrovém řízení. Ničím a nikým neomezováni využívají naplno tohoto „daru“ a jejich „nepříliš čistý“ obchod se tak stává ryzím obchodem „špinavým a sprostým“, protože využívá lidského strachu o život, nakupuje předražené zdravotní pomůcky pouze za takových podmínek, kdy je možné velký zisk adekvátně „zajímavě“ rozdělit mezi příslušné zainteresované. S jídlem může růst chuť, je tedy potřeba udržet tuto situaci co možná nejdéle, bez ohledu na její devastující účinky na ekonomiku a sociální stav těžce zkoušené společnosti. Takový vedlejší efekt. Prostě, „business is business“…

Závěrem…

Můžeme se utěšovat tím, že to ve skutečnosti tak není. To je málo – můžeme přeci jako občané tohoto státu požadovat do poslední koruny zdůvodněné vyúčtované faktury za nákupy těchto zdravotních prostředků, také odkud a kým byly tyto prostředky objednány, také srovnání s jinými nabídkami a cenami obvyklými tam, odkud objednány byly, i s případným dobrozdáním o jejich kvalitě. Ne, že bychom mohli, ale jako správní občané a především hospodáři této naší země dokonce musíme, protože jsme „lidem“ České republiky z jehož vůle (a také za jeho peníze) se odvíjí všechny orgány státu. Kdy si to, k sakru, uvědomíme???

P.S. Nějaké „zvýhodnění“ českých firem, které třeba ve výrobě nano-respirátorů patří k světové špičce, je nejspíš projev českého šovinismu. Řekl bych, že tihle hoši možná prostě nemají dost peněz na to, aby ty české zainteresované predátory náležitě uspokojily,


sdílet sdílet sdílet sdílet