Šťastný a úspěšný Nový rok všem…

Nemám na mysli pouze ty, kterým se jaksi sluší přát třeba k Vánocům. Lidi staré, opuštěné a jinak strádající, lidi bez domova, dlouhodobě nemocné, děti v dětských domovech a podobně. Mám totiž dojem, je to takový společenský odpustek za ignoranci a lhostejnost jimiž tyto lidi společnost po celý rok častuje, aby se pak v době Vánočních svátků cítila provinile a během několika posledních dnů v roce to vše hodlala napravit. Mít s nimi soucit a v rámci svých možností jim pomáhat, to by měl snad každý lidský tvor a to po celý rok, nikoliv jen o Vánocích. Ale i tak, zaplať Pán Bůh i za to!

Jistěže se sluší přát všem lidem dobré vůle bez ohledu na jejich víru či nevíru, to se rozumí samo sebou. Přesto bych rád popřál, kdyby to bylo možné tak jmenovitě, těm mým spoluobčanům, kteří mají jednu společnou, řekněme, vlastnost. Nějak se na ně systematicky a dlouhodobě zapomíná. Jsou to, především pro politické kruhy, lidé nezajímaví, protože v nich jakoby nebyl žádný výbušný politický potenciál. Pracují, platí daně, jezdí na dovolenou, chodí s přáteli na pivo, na fotbal, jezdí na kole, tančí, zpívají, chodí s dětmi na výlety, prostě žijí takový ten „obyčejný“ život. Nemají potřebu demonstrovat, podepisovat třaskavé petice, vést lítý boj proti uprchlíkům nebo těm, kdo je podporují, neuvazují se k zpráchnivělým stromům či chladícím věžím elektráren. Vlastně nemají jiný zájem než ten, aby se v jejich zemi žilo klidně a v pohodě, nekradlo se, lidé k sobě byli slušní, aby mohli klidně jít s rodinou na procházku po městě či vánočních trzích bez obav, že do nich najede nějaký fanatický blázen v autě, atakdále. A také mají rádi společenský život, dokonce se sdružují ve spolcích, které spojuje společný zájem, a to i ve spolcích velmi užitečných, třeba dobrovolní hasiči, myslivci, včelaři, zahrádkáři, sportovci, a další. Seznam velmi dlouhý mající na co navazovat. Vždyť na těchto spolcích vznikal moderní český národ již od století devatenáctého – Tyršův Sokol, pozdější Svojsíkův Junák (skaut), mám-li jmenovat ty nejznámější.

Vždy mi poněkud lezly na nervy ty intelektuálské řeči o nějaké nové „lepší“ občanské společnosti, která, alespoň takto to tehdy působilo, bude nějak nastolena, zákonem nařízena, či co. Naprostý nesmysl! Tato společnost tu je, jen její pozoruhodná a obdivuhodná tendence se sdružovat na základě společných zájmů zůstává opomíjena. Jaký je její skutečný potenciál? S tím nechť si lámou hlavy sociologové, sociální psychologové, a jim podobní. On, totiž, ten „společný zájem“ umí být věcí zpropadenou a velmi ošidnou. Stává se, že ony zapomínané spolky, skupiny třeba zčistajasna dospějí ve stejný okamžik k závěru, že už je „toho“ tak moc, že to přesahuje všechny únosné meze. Jakého „toho“? Toť otázka za „sedmdesát tisíc dolarů“, jak se říkalo v jedné americké televizní soutěži. Obvykle se v onom okamžiku ukáže, že těchto zapomenutých je takové množství, že zaplní náměstí ve velkých městech, Václavák, či Letenskou pláň, že je jich prostě většina. No a politik? Ten překotně slibuje to, co slíbil a odvolává to, co odvolal, především však bleskově hledá, kde nechal tesař díru, načež mizí jako pára nad hrncem. Nezbude po něm nic, než trocha pekelného smradu a spousta škod, co stačil napáchat. Proč jen ta většina tak hrozivě mlčí? Existuje vůbec? Ale! Když je to opravdu většina, co když se rozhodne opravdu vládnout? Co s „námi“ bude – tedy s „námi politiky“? Důvod k celé řadě bezesných nocí, že?

Vám všem, tedy nám všem, přeji, aby, pokud tento ve vzduchu visící okamžik nastane, se nám TO už konečně podařilo, a nemusí to být zrovna revoluce. Bylo by skutečně načase… ŠŤASTNÝ A ÚSPĚŠNÝ ROK 2018!